Denverský expres do apokalyptické budoucnosti
Na každou událost na světě se můžeme dívat skrze optiku oficiálních prohlášení, klišé o svobodě, která jediná ovlivňuje kroky vlád, a mediální obraz v podstatě konfirmující politický kurz. Anebo můžeme hledat dále (bez pokušení propadnout druhému zjednodušení - vidět čerta všude), všímat si významu a nuancí, které jsou trvale přehlíženy nebo zamlžovány. Průměrný člověk, jehož jedinou zábavu tvoří seriály a večer zprávy na Nově, je přesně tím konzumentem, jehož lze krmit téměř jakoukoliv propagandou a manipulovat ho v limitech, které jsou vytýčeny. Takový jedinec nezkoumá, co vězí za projektem eura, boje proti terorismu, nezajímá ho, že pár týdnů před ropnou katastrofou v Mexickém zálivu vlastníci BP prodávali své podíly a že už před únikem se vědělo o desítkách závad na ropném zařízení. Takhle by se dalo pokračovat téměř do nekonečna. Pojďme se však podívat na to, co nás může svým způsobem šokovat a zároveň mnohé napovědět.
Pojďme se podívat na mezinárodní letiště v americkém Denveru a jeho velké fresky (věcí hodných pozornosti je na tomto místě více, ale nechám na čtenáři, zda si sám o tom bude chtít zjistit další informace). Na velké a nepřehlédnutelné ploše stěn přímo v hale letiště zobrazují v barevném podání dvě hlavní témata: orgie ničení, války a kataklyzmat a šťastné budoucí sjednocené lidstvo. Jednomu obrazu dominuje obrovitá postava vojáka s lebkou místo hlavy disproporčně čnící nad ostatní. Voják zkázy drží v ruce šavli, kterou zabíjí bílou holubici- nepochybný symbol konce míru a počátku války. Jeho figuru zčásti rámují plačící ženy držící v ruce mrtvá mimina. Kromě toho se na freskách nacházejí mrtvé postavy žluté, černé a indiánské rasy včetně bílé dívky s křížkem na hrudi. Nenápadným, avšak významným elementem na obrazu je postava mayské dívky držící kalendář (mayský kalendář se vyznačuje nebývalou sofistikovaností a přesností a nyní se připomíná v souvislosti s datem, kdy končí stejně jako "starý svět"- 21.12.2012).
Další vyobrazení obsahuje už motiv sjednoceného lidstva ve formě různorasových postav zabalených ve vlajkách (jako americká, izraelská, britská...), které vypadají až exaltovaně. Panuje mír a všeobecné štěstí z konečně unifikované civilizace.
Proč a kdo instaloval tyto obrazy, které jako by vypadly z nějaké galerie socialistického realismu nebo ze sbírky nacistického umění, na veřejné místo, kudy prochází denně tisíce pasažérů? Jde o plán pacifikace nesourodého lidstva prostřednictvím válek a přírodních katastrof, aby nadešel kýžený nový řád světa pod jednou vládou? Nebo jen nějaký umělec v rauši stvořil apokalyptickou vizi a vedení letiště nemohlo odolat a tak neváhalo a dalo to veřejnosti na odiv? Stěží. Není od věci uvést, že bývalí zaměstnanci letiště hovoří o obrovských tajných podzemních prostorách a hangárech, které pravděpodobně byly předmětem „rekonstrukce" vzdušného přístavu před několika lety, kdy povrchové haly zůstaly prakticky beze změny.
Ve státě Georgia, v malém městě Elberton, nechal v osmdesátých letech kdosi vztyčit dvacetitunové cca 7 metrů vysoké obelisky z žuly inspirované starobylým Stonehenge. Svou orientací a symboly vytvářejí astronomickou základnu pro sledování slunce, kalendář apod. Obsahují instrukce a vize budoucí civilizace po apokalypse. Nápisy tvoří osm jazyků- od angličtiny, přes hebrejštinu, ruštinu, španělštinu, čínštinu po svahilštinu. Význam nápisů jako by kopíroval postuláty hnutí New Age. Nicméně za pozornost stojí instrukce pro přeživší lidi v postapokalyptickém období a údaj, že optimálním počtem lidí na zemi je kolem pěti set miliónů. Ať chceme nebo ne, kdosi, kdo zůstává zatím ve skrytu (nikdo neví, kdo monument nechal vztyčit), nám tím chce něco sdělit. A v každém případě to není vzkaz pozitivní, naopak dává pocit nevyhnutelnosti dějů, které už v podstatě započaly. Jakoby denverské fresky i georgijský monument říkaly: Má se stát toto a vy nám do toho nezasahujte, je to v zájmu lidstva. Vskutku rafinované poselství- vždyť kdo by to už dnes zbaštil novému Hitlerovi nebo Stalinovi? Totalitářské metody se nemají šanci nyní ujmout, takže chce-li někdo dosáhnout nového světového pořádku, musí na to jinak.
Kdo chce, nechť hledá střípky významů tohoto světa; a kdo chce nechť věří, že vše je jen výsledkem shody náhod.
