Globalisté vs. kmotři. Pozitivní změna politiky je iluzí, jestliže...
Asi každý byznysmen mi potvrdí, že základem úspěchu jeho podnikání v jakékoli oblasti je několik zásadních kroků. Jestliže ty se zvládnou úspěšně, nemůže se dostavit nic jiného – než zase jen úspěch. (S Božím požehnáním shůry.) Co je těmito nezbytnými kroky? Za prvé: Správná analýza prostředí. Za druhé: Správné načasování. A konečně za třetí - (Účinná) strategie z těchto dvou předchozích vycházející.
V politice (a potažmo v jakémkoli lidském snažení) tomu není jinak. Tragédií však zůstává, že si této základní nezbytnosti protagonisté, byť se třeba i snažící o pozitivní změnu, nejsou vědomi. A tak cíl snažení uniká. Do nedohledna.
Zůstaňme na politickém poli, o které nám zde jde především a odhalme, o co tu vlastně celých těch 22 dlouhých let v naší zemi kráčí. Střídání nejrůznějších politických stran a uskupení, vytváření a zanikání nových, za existence těch tzv. tradičních. Politici přicházejí, politici odcházejí, někteří dříve, někteří z nich i později – politický marasmus však zůstává. Nezměněn. (ba co hůře, snad i více prohlouben.) Není to divné? Ne. Není. Pochopíme-li, že celé to politické divadlo v Čechách je vlastně o neustálém souboji dvou nesmiřitelých zájmových skupin (mezi sebou). Celých těch 22 let. Kmotři versus globalisti. Globalisti versus kmotři. Jedni sice horší než druzí, ač sami sebe vnímají navýsost přikrášleně. (Zvláště globalisti.)
A v pozadí toho všeho? Kdo je tím skutečným hybatelem? Jejich spolky za oponou. Kmotrovské lobbyisticko-finanční (čti: loupežné, z veřejného, pijavice na veřejných rozpočtech a majetku) a na druhé straně, proti nim, dokonce ještě nebezpečnější – zednářské (a jejich odvozeniny). Globalističtí loupežníci ve velkém. Loupežníci lidské svobody, veřejného bohatství, finančnictví, státní nezávislosti atd. atp.
Tato dvě zájmová společenství prostřednictvím svých spolků, kde se tvoří ta praktická politika (nikoli na sekretariátech politických stran, ty jsou jen jejich hybnou pákou), jejímiž svědky my všichni pak v realitě jsme, hýbou nejen českou politikou - a udávají její rytmus. Některé politické strany jsou těmito spolky vysloveně založené. Zednáři-globalisty (zde konkrétně v jejich zednářském spolku Lípa vzniknuvší) TOP 09, Strana zelených, dnes již zaniklá ODA, Unie svobody a jiné, v současnosti kupř. globalisty nově založená politická strana Změna. Kmotry byly založené například Věci veřejné. Kmotry ovládaná ODS je dnes již silně taktéž globalisty infiltrovaná (př. Vondra. A nyní probíhá uvnitř této strany boj o vedení mezi nimi, viz ministr Pospíšil či rovněž globalisty ovládaný pražský primátor Svoboda tlačící se na místo kmotry dosazeného Nečase). Globalisty zcela ovládaná je KDU-ČSL, zvláště její vedení, kmotry zcela prošpikovaná ČSSD je dnes už plně v područí globalistů – a takhle bychom mohli pokračovat průřezem úplně VŠECH současných politických subjektů v České republice, těch neparlamentních včetně. A když píši všech, tak skutečně všech. (Rozdíl je jen v míře infiltrace oběma skupinami. A tak v míře manipulace buď na tu, či na onu jejich stranu, která je a může být jimi libovolně pohyblivá podle toho, jakou míru důležitosti na politické scéně daný politický subjekt právě zaujímá.)
Dokonce až zítra vzniklý nový politický subjekt je již dnes dopředu k této infiltraci předurčen a odsouzen. A právě tudy – úspěšně - manipulován. Navzdory jakémukoli tématu, i sebevznosnějšímu, kterému se tento hodlá věnovat. Proč? Z jednoho prostého důvodu: Doposud žádná činná politická strana totiž nemá vytvořeny mantinely, jak by se této infiltraci bránila. Nabízí se ale otázka: Chce to vůbec? Jelikož na otázku, zda je možné těmto tlakům čelit a ubránit se jim, existuje totiž zcela jasná kladná odpověď. Ano. Jde to. Za tří podmínek shora uvedených, s tou základní: Právě správnou analýzou prostředí (a vztahů).
Jestliže dnes voláme po pozitivní změně politického prostředí, a tím celého veřejného prostoru, uskutečněné prostřednictvím politického subjektu (protože prostřednictvím ničeho jiného se politické prostředí a na ně vše navazující ani měnit nedá, a už vůbec ne občanskou iniciativou, ani žádným masovým protestem, to už vůbec ne), pak existence takového není možná, nesplníme-li dva základní předpoklady: 1. Nevracení se do časů minulých (z těch si lze vzít jen potřebnou zkušenost, poněvadž skok časem nefungoval nikdy, vše je o vývoji směrem kupředu), 2. KVALITATIVNÍ rozdíl takového subjektu. Na bázi třech podmínek našeho prvního odstavce (analýza, načasování, strategie), jejichž výslednicí je zcela zásadní předpoklad této nové (a základně nezbytné) kvality: A sice nenechat se infiltrovat ať už žádnou z těchto stran, zednářsko-globalistickou či její rivalkou, tou kmotrovskou. (A být dokonce jimi založen, tak, jako mnoho předešlých politických stran, viz výše, nepřipadá v úvahu už vůbec.)
Nedojde-li k tomuto prozření (protagonistů), pak každé úpěnlivé čekání na pozitivní obrat ve veřejném prostoru je jen marným čekáním na příchod dopředu nesplnitelných zítřků patřících pouze do oblasti sci-fi, snění a zbožných přání. Realitě však na hony vzdálených.
/Autorka je bývalou řadovou členkou pražského vysokoškolského stávkového výboru Listopadu 89 a zakladatelkou a v současnosti předsedkyní neparlamentní politické strany (SDeO)/
čtěte také:
Pozitivní změna politiky je iluzí, jestliže...
Proč má být Ladislav Jakl příštím českým prezidentem
Dvojka Randák-Janeček (opět) zasahuje? Odrovnání Ratha aneb Další randákovina z „protikorupčního“ fondu?