Článek co na iDNES.cz raději smazali: USS Liberty a opium sionismu
Dne 8. června uplynulo 45 let od chvíle, kdy izraelské letectvo a námořnictvo napadlo v mezinárodních vodách americkou výzvědnou loď USS Liberty. Kdyby se IDF podařilo loď potopit a zabít všechny svědky na palubě, dost možná by se právě tehdy probíhající Šestidenní válka změnila v rozsáhlejší mezinárodní konflikt. Potopení amerického plavidla mělo být připsáno Egyptu a podle toho postupováno. Ostatně podobných útoků „pod falešnou vlajkou“ ukrývá historie celou řadu. I tento podvod málem zůstal neodhalen…
Jeden z mnoha sionistických zločinů
Tato kauza vznikla jako akt praktické politiky izraelské reprezentace vycházející z pocitu židovské nadřazenosti nad gojim proklamované už v Talmudu. Nutno podotknout, že bez pomoci Velké Británie by Izrael nikdy nevznikl a bez USA by nepřežil ani vojensky, ani ekonomicky. Tato vůle velmocí však nevyvěrá z nějakého altruismu a sympatií k Židům, ale prostě z faktu, že sionisté mají zásadní vliv na politiku těchto zemí a zdaleka nejen jich. Jejich skrývaná dominance nad jinými zeměmi /1/ (avšak v samotném Izraeli veřejně přiznávaná /2/) se projevila i v zametení veškerých stop po nezdařeném útoku.
Plavidlo bylo vysláno monitorovat komunikaci Izraele, Egypta, Sýrie a Jordánska v rámci Šestidenní války. Mělo tedy oficiální misi a jako takové ho bylo možné plně identifikovat díky označení a vztyčené vlajce.
V 8:00 se objevila izraelská průzkumná letadla, která prolétla nad lodí. Ve 14:00 začaly několikeré vlny útoků letounů Mystere a MirageIII za použití raket, napalmu a kanonů. Tato fáze trvala 20 minut. Ve 14:24 se do pirátské akce zapojily tři torpédové čluny, jejichž torpéda zasáhly americkou loď. Následně začaly ostřelovat posádku, která se snažila uhasit požáry. Útoky si vyžádaly 25 mrtvých námořníků. Mezitím napadené plavidlo zoufale signalizovalo svou příslušnost, přesto letecké útoky pokračovaly i poté dalších 40 minut. V 15:15 dostala posádka rozkaz opustit vážně poškozenou loď, na což izraelské čluny zareagovaly kulometnou palbou na evakuující se námořníky a zabily další z nich.
Otázku o dopředu plánovaném útoku provokuje podezřelá okolnost, kdy letadlová loď USS Saratoga přijala volání o pomoc a na rozkaz kpt. Josepha Tullyho vyslala několik stíhacích letadel na pomoc USS Liberty. Ale Washington vzápětí rozkaz zrušil a letadla se musela vrátit, čímž došlo k porušení vojenského kodexu, podle něhož je velení povinno pomoci příslušníkům ozbrojených sil v nebezpečí. Z celkového počtu 297 námořníků jich 34 zahynulo a 171 utrpělo zranění.
Navzdory veškeré snaze (a snad i proti očekávání) se nepodařilo Izraeli loď potopit a svalit to na Egypťany. Zbylo ještě dost svědků, kteří odmítli izraelskou oficiální verzi a kteří museli konsternovaně sledovat, jak se s případem vypořádala jejich vláda. Třebaže americké ministerstvo zahraničí shledalo verzi svého nadstandardního spojence za nepravdivou a velitel námořnictva Walter Jacobsen vypracoval analýzu, která považovala daný útok za flagrantní porušení Ženevských konvencí (Izrael použil neoznačená letadla, rušil vysílání v mezinárodních vodách a nepomohl topícím se námořníkům), Bílý dům a Kongres se odmítly námitkami zabývat zcela v rozporu s dosavadní praxí, kdy došlo k napadení jejich ozbrojených sil kdekoliv po světě. Dokonce tři zprávy CIA potvrzovaly, že se jednalo o úmyslný čin. Jedna navíc uvádí, že příkaz k útoku vydal sám ministr obrany gen. Moše Dajan.
Zatímco prezident Lyndon Johnson a šéf Pentagonu McNamara zametli námitky pod koberec, dva izraelští piloti byli doma odsouzeni na 18 let, protože odmítli útočit na USS Liberty. Přeživší námořníci protestující proti přístupu svých elit byli americkou židovskou lobby ihned ocejchováni jako „antisemité“ a „nepřátelé Izraele“. Hlavní TV stanice s nimi v dobré tradici „objektivního zpravodajství“ odmítly dělat rozhovory a kniha jednoho z členů posádky Jamese Ennese byla na nátlak sionistů stažena z prodeje.
Jako hlavní důvody útoku na USS Liberty lze jmenovat dvě varianty, které se však mohou komplementárně doplňovat: Jednak osvědčený trik svalení viny na Egypt by vytvořil dostatečnou záminku na zapojení USA do Šestidenní války, čímž by došlo k přiblížení cíle Izraele ovládnout celý Blízký východ. Jednak výzvědná loď poskytovala důkazy, že izraelská propaganda o Šestidenní válce stojí na lživých základech. Například Sýrie byla zcela nečinná a těžko mohlo dojít k ovládnutí strategických Golan, kdyby vyšlo najevo, že se Sýrie nechystá napadnout Izrael jako první.
Hitler, Haawara, Hagana a další konfety sionistů
"Hitlere, děkujeme ti za úžasný holokaust, který jsi pro nás zorganizoval. Jen díky tobě jsme dostali stát." Tato věta ultraortodoxních Židů napsaná na památníku Jad Vašem v Jeruzalémě vyvolala v Izraeli poprask. Nemusíme věřit v konspirační teorie (jakkoliv je třeba kauza USS Liberty odhalenou konspirací), ale z čistě historického hlediska je nesporným faktem, že bez Hitlera by Izrael nikdy nevznikl. Jestliže britská Balfourova deklarace z roku 1917 vyjednaná se sionisty slibovala vytvoření židovské domoviny, nacistická politika tomu dodala to nejdůležitější: důvod.
Není všeobecně známo, že Rothschild, jehož rod byl už americkým Státním finančním registrem z r. 1847 považován za element, která má moc nad válkou a mírem v Evropě /3/, znamená pro sionisty oficiálního „otce Izraele“ /4/. Kdežto Hitler je prezentován jako démon, jehož vůči běžným Židům zločinný holocaust naplnil Izrael mýtem o vlasti a utlačovanými soukmenovci. Ve skutečnosti však Hitlera sionisti vítali, protože věděli, že jeho politika vžene Židy do náruče sionismu a jeho cílů. Málokdo dnes ví, že mezi sionisty a Hitlerem byla uzavřena Haawara- dohoda o emigraci Židů do Palestiny (kam se ale většině z nich příliš nechtělo). Nedlouho po Křišťálové noci roku 1938 Ben Gurion prohlásil: „Kdybych věděl, že transporty do Anglie by bylo možné zachránit všechny (židovské) děti z Německa, ale transporty do Palestiny jen polovinu z nich, pak bych se rozhodl pro to druhé.“
Následovníci Theodora Herzla použili všech prostředků pro založení Izraele. Hitler, jehož NSDAP byla financována sionisty z Wall Streetu /5/, představoval hlavní faktor. Ale i po válce měla většina Židů k Palestině nepříliš zapálený postoj, přestože bezprostředně po skončení války živořili ve spojeneckých internačních táborech. Tehdy zapracovaly židovské polovojenské jednotky Hagana a Irgun, které kombinací slibů a výhrůžek donutily další Židy, zhusta indeferentních k dogmatům sionismu, k emigraci.
Sionistické mýty se ve společnosti zakořeňuji i o poznání nenápadněji. Médii vynášený kandidát na českého prezidenta Fischer se objevil ve společnosti soukmenovců ke vzpomínce Nicolase Wintona, který za války zachránil 669 židovských dětí. Avšak skutečný hrdina a ochránce utlačovaného „materiálu“ (jak sionisti nazývali Židy nevhodné pro osídlení Izraele) Folke Bernadotte se do ze sionistické cukrárny radši vůbec nedostal a upadl zdánlivě nepochopitelně v zapomnění. Tento švédský diplomat vyjednal za války propuštění 10.000 Židů z koncentračních táborů. Za to byl jako vyjednavač OSN během arabsko-židovského konfliktu roku 1948 „po zásluze“ potrestán, když ho sionisté zavraždili, protože podle nich nedostatečně hájil zájmy vznikajícího Izraele.
Sionismus se vykládá jako „právo na vlast utlačovaných Židů“ a podřizuje se tomu veškerá výchova, zatímco „antisemitismus“ jakožto bratr sionismu a dítě holocaustu v praxi znamená de facto nedostatečné sionistické cítění. Samotný a čistokrevný antisemitismus jako společenský fenomém však neexistuje, jak prohlašuje i řada židovským myslitelů. Od USA po Polsko nalezneme jen jedno etnikum, které má tak silné zastoupení v politice, ekonomice a médiích. Zřejmě je projevem antisemitismu fakt, že ještě nejde o 100%. Jedním z plodů zhoubného opia sionismu se stal i osud USS Liberty, který zároveň ukazuje, že zájmy sionistických elit pracují proti zájmům jiných národů, navzdory tomu, že se skrývají za poevropštělá a amerikanizovaná jména a rétoriku.
P.S.: článek jsem uveřejnil na svém blogu na iDnes 23.6. Den poté byl smazán z důvodu „šíření antisemitismu“ (http://vorovka.blog.idnes.cz/c/276652/USS-Liberty-a-opium-sionismu.html)
ODKAZY Z TEXTU:
1 - http://www.youtube.com/watch?v=nKPWsVM90Mo
2 - http://www.youtube.com/watch?v=BZU86ueNpno
3 – strana 473 a dále: http://books.google.co.uk/books?id=LmEmAQAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=sk&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
4 - http://www.sweetliberty.org/issues/israel/roth-israel.html
5 - http://diesirae.ic.cz/nastuphitlerakmoci.html
čtěte také:
Běžný den českého prezidenta. Českého?
"Co řečeno být musí". Básnička, kvůli které se už chudák Grass nepodívá do Izraele
Izrael jako mýtus české zahraniční politiky