Slavní Češi o Židech (2) Karel Havlíček Borovský varuje Čechy: Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy
"Veliká většina našeho lidu proti této emancipaci Židů jest, že se mnohé obce brání tomu, aby se v nich Židé usazovali. Ba připouštíme ještě více a řekneme, že ani takovým obcím za zlé pokládati nemůžeme jejich bránění se proti Židům, když totiž povážíme činnost obyčejnou Židů jednotlivých (výminky jsou ovšem i zde) usazených mezi křesťany. Jak známo, považuje Žid dle svých náboženských předsudků každého jinověrce za nepřítele svého a dovoluje si proti němu všeličehož v obchodu, čehož si proti stejnověrci nedovolí… dále že Žid nikdy skoro živnost neprovozuje, při které by silně pracovati musel, že se vždy jen čachrování atd. drží…“
(...)
„Při dobrém, rozumném a poctivém rozvážení celé věci nemůžeme být jakož liberální a o rovnoprávnost bojující lidé proti Židům. Když bez všelikých předsudků a trochu protřelejším okem ze známosti totiž dějin člověčenstva nynější stav Židů povážíme, shledáme hned, že právě poroba jejich bývalá a nedůstatek stejného s námi práva přivedl je na nynější stupeň jejich obyčejů a způsobů a že oni sami buď jen málo buď docela nic vinni nejsou své nynější pokaženosti. Vlády staré obyčejně dřely Židy v pravém smyslu toho slova, žádaly na nich daně tak veliké, že skutečně na poctivý způsob nelze bylo tolik vytížiti… kromě toho byl Žid dle nekřesťanských a pravému duchu Kristovu zcela protivných tehdejších předsudků z nejhlavnějších lidských práv vyloučen, nesměl kupovati statky a pozemky, nesměl provozovati jisté živnosti, ba i právo k ženění musel koupiti za nesmírnou peněžitou cenu, a přitom zakoušeti největší potupy a odstrkování v životě. Jest divu, že užíval, jsa slabý a utiskovaný všelikých tajných cest k ubližování svým nepřátelům a že držel proti nim všechno i nejhorší za dovolené?
(…)
Nelze však pochybovati, že Židé dosáhnuvše stejného práva s námi časem svým velikou část necností svých odloží, poněvadž tyto necnosti neleží snad již v povaze kmene izraelského (každý národ zajisté jest stejně cnostný a necnostný), nýbrž jen v okolnostech, tak jako každý světem prošlý a zkušený člověk dobře o tom ví, že ty samé způsoby, jaké mají Židé u nás, nalézáme též kupř. u Armenů a Řeků v Turecku a vůbec v menší neb větší míře u všech utlačených národů, kteří mezi utlačovateli svými bydlí (nemyslíme všechny Židy, nýbrž jen větší část, poněvadž každý jistě ze své zkušenosti též izraelity zná, na kterých obyčejné necnosti utlačenců zcela nepozorujeme žádné, a kteří též všeobecnou vážnost požívají). A proto přispívejme jen i my sami k této reformě židovstva, chovejme se také skutečně i v životě ke svým izraelitským spoluobčanům tak jako k rovněprávněným, netupme je, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času, snášejme je zatím, jsouce pamětlivi příčin jejich. Ostatně mají to křesťané vždy jen ve vlastní moci, aby se proti všemu tomu, co se obyčejně nechvalitebného Židům připisuje, ubránili. Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy, buď opatrný: to jsou skoro všechna ta pravidla, s kterými se ubráníme, a proto považujeme všechny řeči, jako by emancipace Židů mohla všem ostatním tak velice uškoditi, za marné a přepjaté."
(...)
"Avšak není tomu tak a přesvědčíme se brzy, že emancipace Židů v celku nám ani dost málo neuškodila, nýbrž prospěla ještě, jako musí prospěti každá spravedlivá věc. Ať si mluví kdo chce co chce, nespravedlivé jest každé politické utiskování!“
(...)
Čeští Židé "by se větší náklonnosti k zemi té míti měli, která jest jejich otčina, a nechovali se k ní vždy co pouzí cizinci, což by jim zajisté dopomohlo ještě dříve k uznání u ostatních spoluobčanů.“
(...)
"Že se Židé, v Čechách bydlící, k národu našemu počítají, za Čechy pokládají, nemůžeme tu myšlenku nijak nazvati než nepravou a velice mylnou. Neboť při Israelitech se nesmí jenom ohled bráti na víru a náboženství, snad tak jako by Čechové, co do víry, katolící i protestanti i mosaité a snad i mohamedáni býti mohli, nýbrž také na původ a národnost."
"Emancipace Židů", Slovan, 12. října 1850
***
"Což nám mohou platiti Kapperova slova, když nejvýše jedna polovina je míněna upřímně a druhá polovina vzpomíná na židovskou minulost? Jedním okem se dívá k Jeruzalému a druhým se dívá do Čech? My se dovedem sami dost milovat, nepotřebujeme Židů."
(...)
"Jak tu mohou Israelité českému národu náležeti, když jsou původu semitského? Nesmíme tedy říci, že Židé v Čechách nebo na Moravě bydlící jsou Čechové náboženství mosaického, nýbrž považovati je musíme za národ zvláštní, semitský, který nahodile u nás bydlí a někdy i naší řeči rozumí a ji umí. A zkušenost ukazuje, že hledisko to, s kterého my na Židovstvo patříme, pravé jest. Neboť se zajisté Židé, ať bydlí v kterékoli zemi a v kterémkoli díle světa, považují za jeden národ, za bratry a nejen za souvěrce. A svazek tento, který je dohromady víže, je mnohem silnější, než ten, kterým k zemi své (ve které bydlí) připojeni jsou. A že nelze zároveň míti dvě vlasti, dva své národy a dvěma pánům sloužiti, toť bohdá dokazovati nemusíme."
(...)
"Pročež musí, kdo chce být Čechem, přestat být Židem.“
(...)
přesto Kappera ujišťuje, že si "pravého a řádného Izraelity tak dobře vážíme jako kteréhokoli jiného, a jistě mnohem víc než špatného Čecha.“
Včela, 1846, kritika pražského německožidovského básníka Siegfrieda Kappera a jeho básnické sbírky „České listy“ (KHB mu vyčítá, že se Kapper prohlašuje Čechem, ač se stále hlásí k židovskému původu)
čtěte také:
Slavní Češi o Židech (1) Otokar Březina: Rozvracejí národy, ale svůj nacionalismus vášnivě pěstují
Karel Schwarzenberg: Židé by se neměli moc ukazovat. A hlavně ne ve funkcích, které patří státnímu národu
Pro strach židovský (psáno v roce 1869)