reklama
reklama
"Toto, a ne jiný, je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce." (Platón)

Obráceni na pravou víru (5) Čtyři židovské příběhy

Autor: odjinud | Publikováno: 22.7.2012 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Rosalie Marie Levyová, židovka, která přijala katolickou víru v dospělém věku, zasvětila celý zbytek svého života snaze ukázat lidem svého národa, že pravým Mesiášem Izraele je Pán Ježíš Kristus. Vlastním nákladem vydala řadu knih, mj. Judaism and Catholicism („Judaismus a katolicismus“), Jesus, the Divine Master („Ježíš, božský učitel“), Joseph, the just man („Josef, muž spravedlivý“) nebo The heavenly Road („Nebeská cesta“). Neúnavně apoštolsky působila v židovském prostředí New Yorku, za tímto účelem také založila misijní společnost Katolíci Izraele, která se později přejmenovala na Spolek Panny Marie Siónské. V roce 1924 vyšla její kniha Why Jews Become Catholics („Proč se židé stávají katolíky“), v níž líčí několik desítek životních příběhů, známých i neznámých židů, kteří přijali pravou víru. Čtyři z nich nyní uvádíme.


Na polích Flander. Příběh neznámého židovského vojáka

Stalo se to ve Flandrech za poslední války. Vojenský kaplan se brodil rozbláceným bitevním polem, které pokrývaly úlomky střepin. Přelézal ostnaté dráty, aby mohl přinést raněným a umírajícím slova útěchy. Najednou se sklonil nad padlým vojákem, v němž poznal obráceného žida. Na jeho rtech se leskl stříbrný křížek, který před smrtí podle všeho líbal.

Příběh o stříbrném křížku a obrácení mladého žida deset hodin před smrtí pak vyprávěl otec Hoey z řádu paulínů:

„Náš 107. pěší pluk 27. divize byl na konci září povolán na frontu. Vyslechl jsem kolem sedmi set zpovědí a časně ráno jsem sloužil mši sv. Rozdával jsem svaté přijímání, přičemž vojáci klečeli v pěti dlouhých řadách. Právě jsem končil, když jsem si mezi nimi povšiml mladého žida, kterého jsem již dříve viděl zbožně se modlit během mše sv. Zastavil jsem se u něj a řekl, že mu kvůli jeho víře nemohu podat sv. přijímání. Ten ale prosebně odpověděl:

„Chodil jsem na všechny mše sv., které jste, otče, sloužil, a pevně věřím, že chléb a víno v kalichu jsou skutečně tělem a krví Ježíše Krista! Neodpírejte mi tedy, otče, sv. přijímání!“

Na to jsem mu řekl, aby za mnou přišel po mši sv., a já mu vše vysvětlím. Přišel okamžitě a měli jsme spolu opravdu srdečný rozhovor. Když jsem se přesvědčil o jeho hluboké víře v Ježíše Krista a upřímné touze být pokřtěn, pokřtil jsem ho a dal mu sv. přijímání.

Odpoledne, když jsem se věnoval rozdělování vojenské pošty, mě přišel tento mladý voják znovu navštívit. Při přebírání při tom vypadl z nějaké obálky stříbrný křížek. Chlapec křížek zvedl a zeptal se, zda by si ho nemohl ponechat. Jelikož bylo nemožné určit, k jakému dopisu patří, tak jsem mu to dovolil.

O několik hodin později jsem našel chlapce mrtvého, stříbrný křížek měl přitisknut na rty.“

Křížek byl spolu s dopisem, v němž byla celá událost popsána, zaslán jeho matce, která rovněž zanedlouho i s celou rodinou přijala katolickou víru.


Španělský konvertita

Mons. Miguel Payá y Rico, biskup Cuency, katedrálního města Ekvádoru, vyprávěl následující příběh:

Jistý židovský chlapec ze španělské rodiny chodil do školy vedené rabínem, kde se seznámil i s knihami Písma. Jeho pozornost přitahovala především „Kniha králů“, a tak se rabína jednou zeptal:

„Mají židé někde na světě svoje království?“

Rabín na to:

„Teď není místo rozebírat tuhle otázku. Raději pokračuj v čtení Písma.“

„Copak sem nechodím, abych se něco naučil?“ pokračoval žák.

Po těchto slovech musel rabín přiznat, že dnes už není židovské království.

„Pak je tedy berlo od Judy už odňato,“ pokračoval malý filosof, „protože bylo přislíbeno, že nebude odňato, dokud nepřijde ten, jemuž náleží. Z čehož vyplývá, že ten, který měl přijít, už přišel.“

Rozzlobený rabín žáka přísně potrestal a zavedl ho za jeho otcem se slovy:

„Tvůj syn má chabou víru!“

Od této chvíle začaly chlapci smutné časy. Otec ho zavřel do pokoje, jemu se ale podařilo opatřit si výtisk Písma a horlivě si jej pročítal. Zaujala ho zejména 53. kapitola Izajáše, kde se píše o „muži bolesti“, a on si pomyslel: Tím „mužem bolesti“ by mohl být ten Ježíš, kterého křesťané nazývají Mesiášem.

Po čase byl ze svého vězení propuštěn a mohl se vrátit mezi ostatní členy rodiny, přičemž o svých náboženských názorech moudře mlčel. Jeho otec, bohatý obchodník, měl ve zvyku dávat svým dětem každou sobotu malé kapesné. Mladý hledač pravdy si tyto peníze šetřil, a když jich nasbíral dostatek, vydal se do Španělska. Tam se později spřátelil s velmi zbožnou rodinou, které svěřil své tajemství. Spolu s nimi pak navštívil katedrálního kanovníka, který ho srdečně přijal a za čas také pokřtil.


Rabínova dcera. Příběh paní M. Strykersové z New Yorku

Přestože jsem byla rabínovou dcerou a žádné křesťany jsem neznala, ani jsem se s nimi nestýkala, tak mě jednou, když jsem usínala, napadlo, že se jednoho dne stanu křesťanskou. Nikomu jsem o tom ale neřekla. Ta myšlenka se mi i později často vracela.

Jako mladá dívka jsem odjela za příbuznými do Ameriky, kde jsem se ubytovala u bratra. Časem jsem se provdala za žida a Bůh nás požehnal třemi dětmi.

Jelikož jsem pociťovala jistou nechuť ke svému náboženství, začala jsem navštěvovat různé protestantské sbory. Jednou v neděli jsem šla právě do protestantského kostela, ale jelikož bylo už pozdě a zima, tak jsem se rozhodla vstoupit do katolického kostela, který jsem po cestě potkala. U vchodu stála socha Panny Marie Bolestné. Přistoupila jsem blíž. Při pohledu na nesmírnou bolest vyzařující z tváře Matky Boží mne přemohl soucit a já ji uchopila za ruku. Zmocnil se mě zvláštní, příjemný pocit. Často jsem ten kostel navštěvovala, až jsem jednoho dne narazila na kněze. Poprosila jsem ho, aby mi vysvětlil katolické učení. Výsledkem bylo, že jsem dne 14. července 1908 přijala svátost křtu. O rok později vstoupili do Církve i mí tři chlapci a v roce 1924 byl nejstarší z nich vysvěcen na kněze.


Neúnavná židovská konvertitka. Příběh paní C. Eichenbergové z East Orange

Jedenáct týdnů po svatbě jsem se musela léčit v nemocnici sv. Michala v Newarku, který spravují sestry františkánky. Pokoj, kde jsem ležela, se jmenoval „Loretto“ a nacházel se vedle kaple. Každého dne odpoledne jsem tak slyšela modlitby a zpěv řeholnic. Jednou jsem podrážděně jisté ošetřující sestře řekla: „Já bych se styděla uctívat nějakou kamennou sochu.“ Sestra odpověděla: „Ne, my se nestydíme, protože když klečíme před sochou, neuctíváme ji, ale toho, koho zobrazuje. Socha nebo obraz jsou samy o sobě neživé věci. Copak když se díváte na fotografii otce nebo matky, tak ve vás nevzbuzuje vzpomínky a lásku? Stejně nám pohled na sochu připomíná ty, které modlitbou uctíváme, Boha nebo jeho svaté.“

Během svého měsíčního pobytu v nemocnici jsem se seznámila s paní L., konvertitkou z judaismu. Po návratu domů mě paní L. často navštěvovala a přímo unavovala svými náboženskými závěry. Když jsem odjížděla na vesnici, tak jsem jí nedala svou adresu. Ona se ale stejně dozvěděla, kde bydlím, a přijela mě navštívit. Pustila se pochopitelně opět do náboženských otázek a vynutila si na mě slib, že se budu modlit. Slíbila jsem to pod podmínkou, že ta modlitba nebude odporovat židovské víře. A ona mi dala následující modlitbu: „Maria, jsi-li Matkou Boží, modli se za mě a moji rodinu, dříve než zemřeme!“

Před návratem domů ke mně opět přijela paní L. a sdělila mi, že o mně hovořila s knězem A., přičemž mě přemlouvala, abych ho navštívila. Na to jsem jí odpověděla, že nemám vůbec v úmyslu přejít na katolickou víru, a spíše ze slušnosti, abych ji neurazila, jsem se vydala za otcem A. Vyptávala jsem se ho na některé věci související s katolickým náboženstvím a poprosila jej, zda by mě neprovedl po kostele. Tam nám otec A. ukázal zastavení křížové cesty a vysvětloval, co každé z nich znamená, načež nám ukázal také sochu Panny Marie Bolestné. Nakonec, když kněz a paní L. poklekli před oltářem k modlitbě, klekla jsem si i já, pochopitelně jsem se ale nemodlila.

V noci mě vše, co jsem onoho dne viděla, tak dojalo, že jsem sama pro sebe vykřikla: „Můj Bože, já věřím v Boha Otce, v Boha Syna a v Boha Ducha Svatého!“ Druhého dne jsem o tom vyprávěla paní L., a ta mi radila, abych šla znova za otcem A., což jsem udělala. Začala jsem ho pravidelně navštěvovat, naslouchala jeho radám a učila se základům katolické víry. Dne 11. září 1900 jsem byla pokřtěna a následujícího dne biřmována. Když jsem se z kostela vrátila domů, tak jsem manželovi sdělila, že jsem byla na bohoslužbě v katolickém kostele a už už jsem mu chtěla vyznat celou pravdu, ale jako by mi ztuhly rty a já nemohla ze sebe dostat ani slovo. Ale i pro to, že jsem byla v kostele, mi můj manžel a můj bratr řekli, abych vzala dítě, pětiletého chlapečka, a opustila jejich dům. Můj otec pak zašel za paní L. a ptal se jí, jestli jsem se stala katoličkou. Ta mu ale odpověděla: „Proč se nezeptáš své dcery?“ Otec odvětil, že mě mohou omámit prášky a nechat odvézt do blázince v Overbrooku. Proto jsem, poté co jsem se ubytovala u otce, pečlivě schovávala své knihy a růženec, ale stále více se mi stýskalo po mši sv. Nemusela jsem čekat dlouho, abych se mohla otevřeně přiznat ke své víře a plně se jí věnovat.

Když jsem se stala katoličkou, tak mi otec A. říkal, že ten, kdo má účast na Kristově kříži, zažije hodně utrpení a pronásledování. Jeho slova se splnila. Sedm měsíců po křtu sv. jsem opět těžce onemocněla a při operaci jsem dokonce přišla o sluch.

Následně jsem se vrátila k manželovi, ale několik dětí, které později přišly na svět, zemřelo. Tyto bolestné rány jsem statečně snášela a časem se z nich i radovala, neboť tak jsem měla podíl na utrpení Spasitele.

Dnes je můj manžel s mou vírou naprosto smířený a nebrání mi v návštěvách kostela. První syn už jako dvanáctiletý chlapec přijal křest a je zbožným katolickým dítětem.

Převzato z Why Jews Become Catholics, New York 1924.
Přeložil J. T.

www.tedeum.cz

čtěte také:

Obráceni na pravou víru (4) Bratři Teodor a Alfons Ratisbonnovi (dokončení)

Obráceni na pravou víru (3) Bratři Teodor a Alfons Ratisbonnovi

Obráceni na pravou víru (2) Paul David Drach – Učený rabín, který překročil práh Církve

Klíčová slova: náboženství  | církev  | judaismus
reklama
2182 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Komentář: Vladimir Putin se stává tváří globálního hnutí odporu Proč jsem oficiálně nepodpořil projekt Rekonstrukce státu aneb Jak si Američané vytipovávají budoucí spolupracovníkySouvislosti sestřeleného letu MH 17 se zmizelým MH 370: Dvě dějství téže hry? Mizí fotografie. Nesouhlasí identifikační znaky ani velikost motorů. Svět už ale hledí jinamMilý Vladimíre Stworo...Kontroverze kolem pražského Majdanu. Jak jsme na tom s peticemi?

ePortal.cz

Budeme se snad nakonec omlouvat komunistickým fízlům?Asociační smlouva s EU prohloubí konflikt na Ukrajině

euPortal.cz

Válka proti neposlušnému Putinovi pokračuje. Svobodné Rusko překáží konstruktérům Nového světového řádu z USA a EU, kteří potřebují dosadit do Kremlu nového Jelcina...Americká podlost, lži a arogance. To slyšíme, když Obama otevře svá ústa. Jedinou zemí, která se otevřeně vyslovila proti vojenské americké agresi, je Rusko

Eurabia.cz

The Washington Post: Měl Benedikt XVI. v Regensburgu s islámem pravdu?Dánsko trne ze švédské imigrační politiky

Nezdravi.cz

Svět na nás cení zuby: Vyceňme je také – i bez zubaře. Kaz totiž lze léčit. Také zubní pasty mohou být nebezpečné. Jak a čím je nahradit?Dieta: 6 typů jedlíků - jaký jste vy?

euServer.cz

Profesor Krejčí: Hlavy EU mají na rukou krev na Ukrajině. Západ se propadá a hystericky se řinčí zbraněmi. Došlo na to, co chtěl loni PutinVladimir Vladimirovič Putin! Nadšená ruská píseň s hlubou úctou oslavuje národního vůdce a hrdinu z Kremlu

ParlamentniListy.cz

Komunista Ransdorf obsáhle o dění na Ukrajině i tajné agendě vůči jejímu národuZabil bych tu bestii a zrůdu. Babišovo prohlášení k trestu smrti a zavražděné holčičce žije svým životem. Kníže, Okamura a Bělobrádek...
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny