"Toto, a ne jiný, je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce." (Platón)

Bývalý politický vězeň (90) shrnuje své celoživotní poznání: Jak se penězoměnci zmocnili vlády nad světem (díl III.) O divadlu jménem studená válka

Autor: Václav Komrska | Publikováno: 18.9.2012 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Průběhem druhé světové války, míněno vojensky, se nezabývám. Víme, že Hitler se svými spojenci během dvou let prakticky ovládl celou Evropu. Zvrat přinesl až útok na SSSR.

Tomuto útoku předcházel seskok Hitlerovy pravé ruky Hesse v Britanii, o jehož smyslu jsme se dodnes nic oficiálního nedověděli.

Útok na SSSR se zdál mnohým nelogický a podle dostupných informací ani Stalin prvním informacím o útoku zprvu nevěřil. Nelze se mu divit, Hitler se Stalinem byli přece partneři se stejnou minulostí, oba se emancipovali ze závislosti na západním kapitálu. Ani já tento Hitlerův krok, pod mým zorným úhlem pohledu, nedovedu vysvětlit. Myslím, že by se mělo pátrat po tom, nebo po těch mužích z okolí Hitlera, kteří jej k tomuto kroku přesvědčili. Těžko si dovedu představit, kdo a jak by dokázal Hitlera ve spojenectví se Stalinem porazit.

Významným důsledkem útoku Hitlera na SSSR byl vznik spojenectví SSSR se západními velmocemi. Hessův výlet mým dnešním pohledem chápu jako neúspěšný pokus Hitlerova Německa o dohodu s Britanií na společném útoku proti SSSR, možná že Britanie Hessovi spoluúčast přislíbila, ale rozhodla se obráceně. Že tehdy západní spojenci váhali ve výběru mezi dvěma, z jejich hlediska lotry, Hitlerem a Stalinem, naznačuje ve své knize „Strange Allience“, česky „ Podivné spojenectví“ tehdejší americký velvyslanec v Moskvě Kennan.

Z hlediska mého pátrání má význam, že od roku 1942 již USA podporovaly válečné úsilí SSSR. Začaly dodávky zbraní, oblečení, potravin a všeho, co Rusové potřebovali. Spolupráce se týkala i řady oblastí, při nichž přišli do SSSR američtí odborníci, např. meteorologové, technici do podniků montujících americké dodávky, vojenští odborníci do různých komisí nebo misí, prostě došlo k proražení blokády SSSR zavedené Stalinem proti infiltraci na podporu dědiců Trockého. Domnívám se, že došlo k obnovení styků mezi reprezentanty těch sil, které financovaly bolševickou revoluci s v té době již skrytými Trockisty. Tito nezlikvidovaní, kteří se řídili Trockého radou, danou po znemožnění otevřeného politického boje se Stalinem: Držte své pozice ve straně i ve státě, kolaborujte se Stalinem a čekejte na svou chvíli, ta přijde.

Protože musilo, pokud jde o vzájemné styky, dojít k značnému uvolnění, došlo k posílení diplomatického sboru v Moskvě a k styku s mnoha sovětskými politiky a vojáky. Musilo dojít k obnovení starých kontaktů a tím k obnovení starých plánů na vnitřní ovládnutí SSSR. Informace, které byly během této více než tříleté válečné spolupráce získány, musily být velmi optimistické. Tím míním optimismus ohledně možnosti svržení Stalina a nastolení vlády dědiců Trockého spolu s koncem války.

Domnívám se, že jedině přesvědčení o konci Stalinovy éry spolu s koncem války, vedlo Roosevelta s Churchillem k dohodám v Jaltě. Potvrzuji, že tento můj závěr žádné historické dokumenty zatím nepotvrdily a asi jen tak brzo nepotvrdí.

Všichni víme, že dohoda v Jaltě rozšířila sovětskou sféru až do středu Evropy. Pokud by byl SSSR veden lidmi patřícím mezi dědice Trockého, pak by nebyly námitky, naopak, sféra vlivu by mohla být ještě větší. Ostatně víme, jaké podpoře Západu se těšila Titova Jugoslávie po odtržení od SSSR. Pod tímto zorným úhlem, mám na mysli předpokládaný konec éry Stalina v SSSR, lze pochopit na př. úvahy novináře Waltera Lipmanna, který se jako Rooseveltův poradce Jalty zúčastnil, v knize Americká zahraniční politika a válečné cíle USA, když chválí novou sovětskou ústavu a avizuje demokratizační vývoj v SSSR. Podobně mluvil i Beneš (půjdeme vlastní socialistickou cestou), ale i další západní politici. Nedůvěru a odpor k Jaltě od samého počátku lze vysledovat jen u Poláků.

Došlo však k tomu, že na konci války stál Stalinův SSSR uprostřed Evropy, ale Stalin nepadl. Proč, nevím. Nevím ani, zda došlo k nějakým pokusům o jeho odstranění. Mluvilo se o autonehodě, která postihla jednoho z Koněvových generálů, jehož jméno si nedokážu vybavit, o odvelení vítězných maršálů Žukova a Koněva do Gubernií mimo Moskvu. Ale historici, alespoň pokud vím, tuto epochu vývoje SSSR zatím příliš nezkoumali.

Každopádně v březnu 1946 Churchil ve svém známém projevu ve Fultonu odstartoval studenou válku proti SSSR. To pro mne znamená, že v březnu 1946 definitivně pochopil, že spekulace na nahrazení Stalina dědici Trockého nevyšla.

Studená válka

Obecně se pojem „Studená válka“ vztahuje k období od projevu W. Churchilla ve Fultonu 5. 3. 1946 do roku 1990, kdy začal faktický rozpad SSSR. Někteří historici stanovují počátek studené války na březen 1947 , kdy byla vyhlášena „Trumanova doktrina“ .

Každopádně začátek „Studené války“ znamenal rozpad vítězné koalice z 2. světové války. Snad všichni historici a politologové zdůvodňují konec této koalice snahou Stalinova SSSR ovládnout více z evropských států, než mu bylo přiznáno na Jaltské konferenci a navíc způsobem, který byl v rozporu s etikou demokracie.

Churchill ve Fultonu mluvil poprvé o „železné oponě“, která zapadne za Polskem, Maďarskem, ČSR, Rumunskem, Bulharskem, Jugoslávií a Albánií a o tom, že jediné Řecko se snad podaří zachránit.

Studená válka měla svá krizová období, v nichž podle oficiálních historiků hrozila válka opravdová jako např. období války v Koreji (1950 – 1952), Karibská krize, válka ve Vietnamu, Maďarské události v roce 1956, Pražské jaro 1968 a několik vážných incidentů mezi hlavními účastníky tedy USA a SSSR. U nás v Česku byla „studená válka“ nejvíce pociťována spolu s terorem v padesátých létech, když ve vazbě na válku v Koreji hrozila přerůst do války opravdové. Jako příklad tehdejší válečné hysterie uvedu podstatu projevu osvětového důstojníka k vězňům na jáchymovském táboře Nikolaj v prosinci 1952. Tento osvěťák byl zarytý a až idiotsky nevzdělaný bolševik, který tehdy shromážděné vězně nejprve poučil o tom, že „děcko je všecko, žena ta zradí“ a pak je vyzval, aby psali svým generálům a admirálům, aby s válkou nezačínali, protože, když začnou, tak vás tady všechny postřílíme. Samozřejmě šlo o idiota, ale on říkal jen to, co mu na předcházejících školeních někdo informovanější vtloukal do hlavy.

Studená válka byla, znovu opakuji podle oficiálních vykladačů dějin, obdobím střídavě rostoucího napětí mezi SSSR a USA s hrozbou rizika vypuknutí opravdové války. Oficiální vysvětlení proč k válce nedošlo bylo, že obě strany si postupně uvědomily, že válka by znamenala vzájemné zničení, k němuž obě strany měly prostředky. Myslím, že jsem ve zkratce popsal způsob, jak „studenou válku“ popisují dnešní historici a politologové, samozřejmě mnohem šířeji.

Podle mého názoru po mém prozření to bylo trochu jinak. Z mých stanovisek, popsaných zkráceně dříve, vyplývá, že nadnárodní kapitál, reprezentovaný v 2. světové válce za USA Rooseveltem a za Britanii Churchillem, se musil pokusit využít vzniku onoho „podivného válečného spojenectví“ k obnovení styků s dědici Trockého, kteří podle rady samého Trockého kolaborovali se Stalinem,aby teror třicátých let přežili, a bylo jich i po porážce Trockého ve stranických funkcích tisíce a po vyhodnocení takto nově získaných informací musili nejen předpokládat, ale asi i mít informace, že se do konce války podaří odstranit z vedení SSSR Stalina a dosadit svého quasi „Gorbačova“ , aby SSSR a jeho nově vytvořená satelitní evropská sféra vlivu byla pod kontrolou nadnárodního kapitálu, reprezentovaného v SSSR „dědici Trockého“.

Samozřejmě tento pohled je mým zatím nedoloženým názorem. Kdo stál v čele oněch skrytých Stalinových odpůrců lze odhadovat jen podle vývoje po smrti Stalina. Asi mezi ně patřili Berja, Chruščov, Mikojan, Žukov a asi další činitelé Rudé armády a KGB (Andropov). Informace těchto dědiců Trockého doplněné o zjištění tajných služeb, potvrzujících reálnost možnosti Stalinova pádu ihned po válce, byly podle mého názoru důvodem, proč Roosevelt s Churchilem v Jaltě celkem bez rozpaků dali do sovětské poválečné sféry země označované jako satelity SSSR (Polsko, ČSR, Maďarsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Albánie a polovina Německa) a aby to bylo pro obyvatele těchto evropských zemí srozumitelné, musilo dojít k jejich osvobození Rudou armádou. Proto byla podle mého, jak jsem již dříve uvedl, laického názoru, druhá fronta otevřena až v létě 1944 a to nikoli na Balkáně, jehož jugoslávskou část  již od roku 1942 významně ovládal Titův a Mihajlovičův odboj. Balkánská invaze, která na rozdíl od vylodění v Itálii by před sebou neměla nepřekročitelné Alpy, by vedla k poměrně rychlému vojenskému obsazení nejen Jugoslávie, ale i Bulharska, Rumunska a Maďarska a dalších zemí a logika vzniku zmíněné sovětské sféry by vzala za své. Uznávám, že tento můj názor se neopírá o žádné důkazy a navíc jistě nemohu hodnotit vojenská rozhodnutí tehdy učiněná. Jde tedy jen o můj nedoložený názor.

Ale stalo se, že Stalin do konce války nepadl, ale naopak posílil.

Takže studená válka podle mého názoru nezačala někdy v roce 1946, nebo dokonce v roce 1947, ale ihned poté, co bylo jasné, že v čele SSSR zůstává nikoli oslabený, ale spíše posílený Stalin a to bylo ihned po skončení války.

Studená válka za života Stalina byla jistě blízko válce opravdové, v tomto smyslu měl dříve zmíněný osvětový důstojník na lágru Nikolaj pravdu. Ostatně v té době, v listopadu 1952, byl v USA zvolen presidentem Eisenhower, který sliboval ve svém volebním programu osvobození nejen již zmíněných zemí sovětské sféry vlivu, ale i zemí, které jsem vůbec neznal. Eisenhower byl zvolen na válku se SSSR, ale „měl smůlu!“, umřel mu Stalin. O způsobu a okolnostech smrti Stalina píši jinde, zde jen o důsledcích. Můj nový pohled mi říkal, že nadnárodní kapitál bude na smrt Stalina reagovat jako na signál, ohlašující možné dosažení cíle, tj. vnitřní ovládnutí SSSR přes dědice Trockého, což ovšem znamenalo, že Eisenhower musil na válku zapomenout a to se také stalo.

Churchill v loži Prvosenka (Primerose lodge) a Eisenhower ve svém projevu k novinářům v roce 1954 řekli prakticky totéž, cituji: v SSSR probíhá velké tříbení sil a my jim musíme dopřáti času, aby zdravé síly nabyly vrchu.

Pro pochopení vývoje v poststalinském SSSR má podle mého inovovaného názoru velký význam i skutečnost, že v roce 1954 byla založena holandským princem Filipem skupina Bilderberg Group, v níž se po roce 1957 znovu aspoň částečně dohodnutý nadnárodní kapitál začal k prosazení svých cílů setkávat a setkává se dodnes.

Zdravé síly“ nabyly vrchu po 20. sjezdu KSSS a definitivně pak v roce 1957 po odhalení protistranické skupiny „Stalinců“ Molotova, Malenkova, Bulganina Kaganoviče a dalších . Tímto okamžikem skončilo definitivně riziko války. Tímto okamžikem totiž dědicové Trockého, tehdy v čele s Chruščovem převzali za nadnárodní kapitál kontrolu nad SSSR. Studená válka s hrozbou války skutečné skončila v polovině roku 1957. Podle tohoto mého názoru lze opět sledovat rozdíl mezi faktickou a formální mocí.

Nadnárodní kapitál měl za sebou své vnitřní střety, mám na mysli Maďarské události v roce 1956, které podle mého nového pohledu nelze vyložit jinak, než jako akci organizovanou jeho nežidovskou částí s cílem podpořit stalinskou část sovětského vedení a tím oslabit a svrhnout Chruščova, aby bylo znemožněno ovládnutí SSSR dědici Trockého, což osvědčuje i následný pokus stalinské skupiny o převzetí moci a obráceně pak „Suezský konflikt“ v téže době. Obě jeho kapitálové skupiny ukázaly svou sílu a možnosti, to vedlo k jejich dočasnému spojení, což prokazuje, že na zasedáních Bilderberg Group po roce 1957 se objevují zástupci obou kapitálových skupin, jak jsem uvedl dříve.

Není třeba mnoho politické moudrosti ani vědeckých analýz k pochopení, že tehdy, i když dědicové Trockého převzali v SSSR moc, nešlo tento stát ze dne na den zrušit a snad to ani v té době nebyl úmysl vítězů.

Od poloviny roku 1957 byl podle mého názoru SSSR pod kontrolou neotrockistů, ale komunistický režim byl zachován. V čele všech regionů, měst, obcí, továren, armády, tajné policie, stály dvě desítky milionů členů KSSS v různých funkcích, kteří by s likvidací nesouhlasili a lehce „dědice Trockého“ moci zbavili. Bylo třeba postupovat opatrně, pomalu, ale plánovitě. Takto jsem situaci pochopil již tehdy v roce 1957. Někteří mí spoluvězňové, ale opravdu jen někteří, tehdy zaregistrovali, že v SSSR byly zrušeny soudy KGB a likvidovány gulagy, což se u nás nedělo z jednoduchého důvodu, protože vedení KSČ po likvidaci Slánského křídla, bylo stále stalinistické.

Pro posuzování „Studené války“ mým pohledem , je třeba si uvědomit, že jak v SSSR, tak v USA o vzniklé situaci (o vnitřním ovládnutí SSSR nevládními korporacemi) věděli jen informovaní. V USA to byla jistě větší část Eisenhowerovy vlády dosazená Společností pro zahraniční styky (Council on foreign relations, dále jen CFR, o níž bude řeč později) a v SSSR to byli rozhodující, ale ne všichni členové byra KSSS, někteří maršálové a generálové a někteří vedoucí pracovníci KGB.

Nebezpeční na obou stranách byli ti neinformovaní, v SSSR vysocí straničtí funkcionáři, na obou stranách pak „jestřábi“, mám na mysli vojenská velení. Proto bylo třeba obratnou politickou činností znemožňovat zejména „neinformovaným jestřábům“ na obou stranách jejich riziko konfliktu přinášející akce, protože vojenský konflikt by vše zmařil. Za nejvýznamnější politickou akci na straně SSSR v tomto smyslu považuji likvidaci spojenectví SSSR s Čínou, k níž došlo za Chruščova, relativně brzo po porážce stalinské protistranické skupiny, na počátku šedesátých let. Tuto skutečnost musili moskevští „neinformovaní jestřábi“ nepochybně s nelibostí vzít na vědomí jako stop jejich možným choutkám po válečném dobrodružství. Bez Číny by to nešlo. Toto vysvětlení rozkolu s Čínou je samozřejmě opět jen moje, zatím nedoložené vysvětlení po mém prozření.

Aby se podobně zamezilo avantýrám amerických jestřábů, bylo sehráno divadlo, dnes známé jako „Karibská krize“, jejíž důsledek byla Chruščovem i Kennedym uznaná nutnost mírového soužití, protože válka by znamenala vzájemné zničení.

Informovaní na západě ponechali neinformované studenoválečníky vést jejich studenou válku dál. Jako příklad lze uvést senátora Mc. Carthyho, který právě v době, kdy studená válka se blížila konci, se proslavil svými akcemi proti nepřátelům USA v umění, jaderné energetice a politice. Do této doby patří i poprava Rosenbergových, odvolání šéfa jaderného programu USA Oppenheimera, ale klasický je případ náměstka ministra zahraničí Achesona v Trumanově vládě Latymoora, který byl obviněn z protiamerické činnosti pro „organizování komunistického spiknutí v Číně“ a rehabilitován byl až za vlády prezidenta Kennedyho v roce 1960.

Na tomto období lze opět vysledovat rozdíl mezi mocí formální a mocí faktickou.

Následovala v SSSR výměna Chruščova za Brežněva. Tuto výměnu pokládám za výsledek dohody mezi židovským a nežidovským nadnárodním kapitálem, protože Chruščov musil být dědicem Trockého, tedy nebyl pod zorným pohledem nežidovského kapitálu důvěryhodný, a mohl hájit přednostně zájmy židovské části kapitálu. Brežněv podle mého názoru byl v tomto smyslu spíše neutrálním úředníkem a byl přijatelný pro obě strany. Myslím, že následující období, které někteří nazývají obdobím normalizace, v němž si obě strany hrály na studenou válku, bylo velmi povedeným divadlem , jemuž naprostá většina světové populace věřila a excesy jako bylo na příklad „Pražské jaro“ se vstupem sovětských vojsk do ČSSR, který byl Američany odsouhlasen, a další, opravdově emotivně prožívala.

Další vývoj jsem již hodnotil výhradně pohledem svých pátrání. Poté, co riziko možného konfliktu bylo odstraněno, začíná v SSSR období postupného oslabování vlivu KSSS. V USA pak pokračuje velkým tempem zbrojení, prosazené neinformovanými, protože nepřítel v jejich očích existuje, nemůžeme mu věřit, musíme mít silnější armádu a tak podobně. Zbrojení nadnárodnímu kapitálu vyhovuje, je to jakási nahrážka války, jsou k němu třeba peníze a peníze půjčuje nadnárodní kapitál. V USA jede průmysl na plné obrátky a s tím roste i životní standard a lidé jsou spokojeni. Nenápadně, jaksi v pozadí, roste zadluženost USA.

Ovládání SSSR a jeho sféry vlivu nadnárodním kapitálem se do roku 1990 projevuje jen ekonomicky. Západní firmy prodávají do SSSR a sovětské sféry vlivu zboží i překonaný „Know how“ za nepředstavitelně výhodné ceny. Tyto nejsilnější západní firmy také ihned po pádu SSSR začínají mít odbytové a finanční problémy, které většina z nich řeší orientací na Čínu, v níž začal od konce sedmdesátých let probíhat čínský NEP (o něm později).

Z uvedeného je zřejmé, že studená válka od ledna 1957 (po likvidaci protistranické stalinské skupiny Malenkov, Molotov, Bulganin, Kaganovič a další) byla jen velkým divadlem, v němž bezzubí jestřábové a neinformovaní na obou stranách prožívali fakticky neexistující, v dnešní terminologii virtuální traumata, mezi něž nepochybně patřil i mezi USA a SSSR dohodnutý vstup vojsk do ČSSR v roce 1968, protože vývoj v ČSSR byl historicky předčasný a mohl celý dříve popsaný plán ohrozit a další události až k éře Gorbačova. V jeho éře, díky již existujícímu rozložení víry v neomylnost komunistické ideologie pomocí útoků jako byla „ Glasnost“ nebo „Perestrojka“, což znamenitě popisuje Fergusson ve své „Virtuální historii“ , bylo možné likvidaci SSSR zrealizovat. Z opatrného a dá se říci nejistého postupu Gorbačova se dá vyvodit, že z odstartování likvidace měl osobně strach a nebyl si ani v roce 1990 úspěšným zakončením jistý a jak je známo, vlastní likvidaci SSSR musil pomoci zajistit až Jelcin.

pokračování příště

***

JUDr. Václav Komrska, 90 let, vystudoval práva, v roce 1949 zatčen, v roce 1960 při tehdejší první politické amnestii propuštěn z věznice Bytíz. Po roce 1970 pracoval jako podnikový právník, od roku 1992 pak jako advokát až do svých 85 let.

předchozí díly:

Rolí zednářů a sionistů se zabývá od roku 1953. Zde je výsledek: Jak se penězoměnci zmocnili vlády nad světem (díl I.)

Je mu devadesát a celý život se pídí po pravdě. Teď píše, k čemu došel: Jak se penězoměnci zmocnili vlády nad světem (díl II.)

Klíčová slova: USA  | zednáři  | historie  | SSSR  | imperialismus  | sionismus
6559 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Ještě Polsko nezhynulo, ale zhynout musí… Na východě Polska došlo ke střetům Poláků s Ukrajinci (+ video, foto)Neuvěříte! Nenávist eurofašistů nezná mezí. Chtějí kvůli Brexitu omezit demokratické právo starších lidí na hlasování a dokonce jim přejí i smrt. Odkud to známe? (+ infografika)Evropská unie zase perlí! Roboti jsou prý ve skutečnosti „elektronické osoby“ a má se za ně platit sociální pojištěníTrpělivost končí. Tzv. uprchlíkům byl zakázán vstup na koupaliště. Starosta to hájíZnáme vlhké sny eurofašistů po Brexitu! Myslíte, že se poučili? Tak schválně… Možná vás zamrazí z jejich plánů, jejichž součástí jsme i my

ePortal.cz

Jeho země sice mučila a vraždila, ale on zachraňoval životy. Určitě ale tohoto novodobého rytíře neznáteV tomto případě si berme příklad z Belgie. Takto chytře tam zatočili s podvodníky

euPortal.cz

Studie: Děti z homosexuálních rodin více trpí depresemi, mají náchylnost k homosexualitě, často střídají sexuální partnery Pitomci. Něco hodně shnilého v EU. Tito politici podpoří, abyste mohli v referendu hlasovat o vystoupení z Unie a tito podpoří Czexit. Odpovědi vás možná budou šokovat

Eurabia.cz

Česká poslanecká sněmovna neschválila návrh na odsouzení arménského holocaustu! Spojenci Turků a muslimů z řad českých politiků zvítězili!V Británii má úspěch seznamka pro hledání druhé manželky

Nezdravi.cz

70letá žena vypadá jako by měla třicet, odhaluje tajemství mladíAntibiotika: předem prohraný boj s přirozeným prostředím. “Superbacily” se konečně vynořily. Což takhle dát si česnek? Bakterie jsou schopné se (po)učit. Zdá se, že narozdíl od (některých) z nás

euServer.cz

Ve velmi důležité chvíli proběhla blesková návštěva Putina v Číně. Šlo o tohleU nás mohou blábolit hlásné trouby tohoto zdegenerovaného typu EU, páni Fendrychové, Halíkové, Peheové, Sobotkové, Šafrové a Štětinové, co chtějí...

ParlamentniListy.cz

Výprask od europoslankyně Konečné: Evropská komise selhala. Není možné, aby za současnou situaci v EU nenesl nikdo odpovědnost! Juncker musí uvolnit místo, jinak...Chtěli mě donutit k rezignaci! Babiš odpovídal čtenářům PL a došlo na praní špinavého prádla v koalici
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny