"Toto, a ne jiný, je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce." (Platón)

USA: AIPAC u vesla

Autor: Vít Rossignol | Publikováno: 25.4.2011 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

Právě proběhlá konference AIPAC (American-Israel Public Action Committee, jinak známá jako pro-izraelská lobby v Americe), se nesla ve snaze uhladit a nezvětšovat přiznaný rozdíl v názoru na dopady izraelské rezidenční výstavby v disputovaných oblastech Jeruzaléma, jak pro nějaký úspěch americké zahraniční politiky, tak pro tzv. mírové úsilí, ke kterému se všichni formálně hlásí. Hillary Clinton obhajovala postoj administrativy na tomto již po desetiletí zásadním pro-izraelském fóru ve Washingtonu. Pak se sešla s Benjaminem Netanyahu v ostré debatě. Za hodinu nabízel odpověď na stejném fóru izraelský premiér sám.

V odbojném projevu před 8 000 aplaudujícími, rozjetými, nadšeně stranickými a neobjektivními posluchači – účastníky vyjímal izraelský premiér tento projekt z charakteristiky jiných staveb a osadnického kontextu proklamacemi o hlavním městě jako před 3 tisíci lety a jinými, podobně rozpalujícími výroky, šitými na míru specifické příležitosti.

Kdo situaci trochu zná, ví, že AIPAC je rozhodující lobby zdaleka nejen ve věci podpory Izraele politickými institucemi v USA, ale s vlivem na celou orientaci zahraniční politiky Spojených států. A nejen to, moc této lobby se rozšířila do všech aspektů amerického života, institucí jak státních/administrativních, privátních politických, universitních, dobročinných, ale i vlivových. Jedním ze specifických faktorů amerického politického života je úloha peněz v mediokracii tohoto typu a financování politických kampaní při volbách. Je známou skutečností, že AIPAC je již desetiletí dominantním sponzorem a přispívá na většinu individuálních kampaní do obou komor. Asi právem předpokládá pozdější loajalitu těch, kteří s podporou AIPAC uspěli… Když nesponzoruje kandidáta s názory, které jsou vyhovující, sponzoruje jeho protivníka. Páka na průběh rozhodování při legislativním procesu je nasnadě. Okamžitá výzva z Kongresu, adresovaná Bidenovi, s 300 podpisy k nevyhrocování sporu s izraelskou vládou, je toho posledním hmatatelným důkazem.

Samotná konference AIPAC je cirkus, jehož průběh není nepodobný prodejní náborové akci podomních dealerů-prodejců čistících prostředků, pyramidové struktuře firmy AMWAY nebo kosmetiky Oriflame. Konference s podporujícími projevy známých politiků a osobností končívá tzv. „roll call“, výčtem zúčastněných, při kterém, po jejich deklaratorních a sympatizujících projevech dostává mluvící hysterické ovace, jako když vstřelí gól. Je to známé divadlo moci a politické správnosti ve Washingtonu.

Za těchto okolností je výrok Hillary Clinton, že nová výstavba podminovává jak vzájemnou důvěru přímých stran konfliktu, tak pozici Spojených států jako nezávislého a relevantního participanta před světem, poměrné odvážný.

I když se Hillary snažila zůstat v linii shromáždění svými sliby věrnosti a podpory Izraeli, tvrdým postojem vůči Íránu a sdílením nebezpečí jeho jaderného programu (Izrael jaderné zbraně sice nedeklaruje, ale je známo, že je vlastní ve velmocenském měřítku; není však signatářem úmluvy o nerozšiřování, zatímco Írán ano a je tím i pochopitelně vázán…), nijak nezaujala výrokem, že „status quo“ není udržitelný ani pro jednu stranu a slibuje jen víc násilí a neuspokojených aspirací a nadějí.

V podtónu snahy americké administrativy jsou technické a demografické změny, které dělají současnou bezvýchodnou situaci nebezpečnou. Technologický vývoj malých a středních raket Kássam a jiných zbraní užití pro konflikty guerillového typu (a pro dosah izraelských měst), stejně jako demografický vývoj, kdy v dlouhodobém trendu může být v okupovaných oblastech víc Palestinců, než v Izraeli Židů, přináší nové volby alternativ. „Neúprosná demografická matematika a logika přibližuje hodinu, kdy Izraelci budou muset volit mezi udržením demokracie a uchování ideje židovské domoviny“, řekla Hillary Clinton. „Za této reality je řešení dvou sousedních států v oblasti, jediným životným pro zachování jak demokracie, tak židovského státu.“ Na tuto (podle mě chybnou) úvahu mohou slyšet umírnění. Nikoli však jestřábi. A těch byla v audienci většina.

Hillary Clinton na tuto audienci, která čeká jen oslavné ódy, v atmosféře fanoušků „domácích“ na fotbalovém stadiónu, nezapůsobila. Všeobecně se ví, že Obamova administrativa neznamená ohrožení, je plná členů Trilaterální komise, (včetně Obamy, kterého vytáhla z úplné obskurity a nakonec upřednostnila před Clintonovou v prezidentském klání). Jedenáct plus šest členů ministerstva zahraničí fakticky formující klíčová rozhodnutí v zahraniční politice a neučiní nic, co by narušilo symbiózu obou států v mezinárodním politice, pokud jde o porušování mezinárodních dohod a rezolucí OSN, lidských práv obecně a palestinských specificky, třeba na vlastnická práva Palestinců ve vlastní zemi… V tomto smyslu jde víc o styl a management americké zahraniční politiky, než o substanci – tedy jakoukoliv změnu cílů od 2. světové války dodnes. Změnu stylu vyvolal radikální propad víry ve správnost nevoleného amerického „vedení světa“, zvláště exponovaného za G. W. Bushe. Ale v Obamovi žádného spasitele Palestinci nenajdou.

Teorie dvou států má zcela fundamentální a neřešitelné teoretické i praktické problémy. Je snad přijatelná pro hodně Izraelců, hledajících teoretický modus vivendi ve schizofrenní situaci (a za americké finanční a politické podpory, pokud trvá a s demografickými trendy a v arabském moři…). Je snad přijatelná i pro dnešní (trilaterální) administrativu a Hillary Clinton, která stojí proti naprosté přesile AIPAC a hledá kompromis, který je v přímém a úplném rozporu s mravními a politickými idejemi, na kterých byly Spojené státy založeny. Teorie dvou států je ale tak, jak má a může být za současného apartheidního režimu a vztahu k Palestincům, aplikována, pro Palestince vyklešťující. Jaký „stát“ nabízí?

Podřadný. Řešeto nepřirozeně rozdrobených a zdí oddělených vesnic a území, zdrojů a distribuce vody a bez podmínek integrální politické, kulturní a hospodářské existence. Neřeší pro ně nic. Neřeší jejich ambice, otázky elementární spravedlnosti, včetně lidských práv na všech úrovních, ani civilizační budoucnosti. „Koncept národního státu je dědictvím 19. století, s Izraelem a ideologií sionismu jako posledním realizovaným“, říká Shlomo Sand, profesor na Universitě v Tel Avivu. Koncept rasově-náboženského státu je ještě starší relikvií. Historik Sand není první ani jediný, kdo zpochybňuje nejen mýty kontinuity národní existence, ale vazbu většinových aškenazim, původem slovansko-chazarských konvertitů, na původní biblické kmeny, které se s výjimkou některých lokálních diaspor (Bagdád, Damašek a j.) smísily s Araby s nástupem islámu. Semitští Palestinci jsou také potomci tohoto procesu. Sandovy práce se staly, mimochodem, v Izraeli bestsellery.

„Jsou zásadní důvody, proč nemůžeme žít s Palestinci v jednom státě“, říká Ehud Barack, razantní politik. Je to pohodlné řešení, které nebere odpovědnost za vyhnané a zanedbané. Podobně se mohl vyjádřit F. W. Botha v Jižní Africe, také zastánce apartheidu. Také mohl navrhnout dva sousedící státy: Zulu a ostatní kmeny do buše a na Kalahari a pro sebe Kapské Město, Johannesburg a krásné farmy. Ale jediné trvalé kompromisní řešení ať dřív, nebo později, je jeden stát – nezávislý, bez injekcí a ochrany ze zahraničí, se všemi právy pro všechny své obyvatele bez rozdílu, bez imaginárních práv a imaginárních vazeb a mýtů z doby romantismu, zato s odpovědností všech za všechny.

Sefardim žili s Araby a naopak, aniž by si bránili v odlišném životním stylu. Izraelská civilizační realita je již faktem a také je ji třeba plně respektovat. Dnes se takové řešení, za dnešních nepřirozených podmínek může zdát idealistické, může být vzdálené desítky let, ale spravedlivé, trvalé a bezpečné. Jen ne pro fanatiky všeho druhu.

duben 2010

3686 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Ukrajinská armáda může dobýt celé Rusko! Americký agent Saakašvili představil odvážnou vizi. A nebo se za tím něco skrývá?Bývalý šéf veřejnoprávní televize promluvil o mediálních manipulacích a zbořil idylku. O nezávislosti novinářů si nechte zdát!Náš spojenec Turecko vyhrožuje Evropě: Dejte nám další peníze, jinak… Můžeme otevřít dveře a…Sci-fi se stává skutečností. Čínská armáda bude mít laserové pušky. Do lidí prý střílet nebudou (+ foto)Absurdita stíhá absurditu. Uprchlíci mají mít na olympijských hrách v Riu svoji výpravu

ePortal.cz

Česká televize se neštítí opravdu ničeho. Tohle už je ale opravdu na žalobu či defenestraciUž se ví, kdo spustil revoluci v Sýrii. Nejde o Spojené státy, ale o...

euPortal.cz

Nejdebilnější výroky českých politiků a veřejných osobností o uprchlícíh. Za takové pitomosti by měli skončit ve veřejném životě a v politice!Desatero pro slušné lidi dobré vůle, proč nepomáhat uprchlíkům a migrantům. Oni si naši pomoc, soucit a milosrdenství nezaslouží

Eurabia.cz

Církev otočila: Imigranty je potřeba redukovat!Mešitu v Brně Kralově Poli nechceme! Vyjádřete svůj názor na zasedání městské části!

Nezdravi.cz

Časovaná bomba: Kolik nemocí s sebou přináší do Evropy afričtí imigranti?Opatrná minivzpoura Ústavního soudu: Lži o očkování odhaleny. Injekce proti černému kašli? Vymýcení obrny? Mýtus. Boj za občanské svobody teprve začíná

euServer.cz

USA pod mikroskopem Číny a Ruska200 let terorismu USA: Přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek

ParlamentniListy.cz

Merkelová mi připomíná Hitlera na konci války. Stejně ztrhaný výraz, stejně roztěkaný pohled, stejně okousané nehty, uvedl analytikPolitolog: Podporuji Miroslava Kalouska, abych si nemusel připadat tak trochu jako prase
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny