"Toto, a ne jiný, je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce." (Platón)

Nový světový řád a jeho čeští protagonisté (II.) Češi na Bilderbergu

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 20.7.2010 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

V minulém úvodním díle jsme si vytkli za cíl zmapovat české spolky nebo jednotlivce napojené na zahraniční skupiny usilující o světovládu. Přislíbil jsem první díl věnovat tajemné skupině Bilderberg, respektive několika Čechům, kteří měli "tu čest" setkání této vlivné skupiny navštívit.

Jsou jimi Karel Kovanda, Jiří Pehe, Karel Schwarzenberg, Michael Žantovský a Alexandr Vondra.

Dříve než se blíže podíváme na jejich profily, nemůžeme se nezmínit o samotné skupině Bilderberg.

O té se začalo naštěstí psát otevřeně už i v České republice, zvláště před dvěma lety, v souvislosti s návštěvou tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga na výroční konferenci Bilderberg Group v americkém Chantilly. Do té doby v Česku téměř neznámému spolku je nyní ze strany médií věnována alespoň základní pozornost.

Své jméno získal podle hotelu de Bilderberg v nizozemském Oosterbeeku u Arnhemu, kde se účastníci setkání poprvé sešli už v roce 1954. Od té doby se scházejí pravidelně rok co rok na výročních konferencích, pokaždé v jiné zemi, na jiném místě planety. Vždy ale v lusuxních hotelích, natolik odříznutých od okolí, aby měli účastníci schůzek dostatečné soukromí.

Setkání tak jsou pečlivě hlídána policií a díky tiché dohodě s předními médii (účastní se jich totiž i vlivní šéfredaktorové) zůstávají, nebo spíše zůstávaly, stranou mediálního zájmu. To je podivné zvláště, když si uvědomíme, jak významné osobnosti se na nich scházejí - a v jakém počtu. I návštěva jednoho z takových lidí v některé zemi by přirozeně vedla k velkému mediálnímu zájmu. Zde se ale sejde skoro stotřicet velice významných lidí z řad byznysu, šlechty, státníků, politiků a finančnictví - a média mlčí...

Známý novinář Guardianu Charlie Skelton, který se poslední dvě bilderbergovská setkání snažil alespoň zpovzdálí mapovat, se v jednom ze svých článků podivil nad tím, že když se do vyhledávacího systému zpravodajské agentury Reuters zadá slovo "Bilderberg", získáte "nula výsledků".

Poslední dobou se ale atmosféra mění. Jak se o Bilderbergu stále více a více informuje (i když stále ještě jen především spíše v nezávislých médiích, na internetových serverech a "alternativních" blozích), skupina se snaží svou nálepku "tajného spolku" setřást. Před dvěma lety dokonce ke svému setkání poprvé vydala tiskovou zprávu a v tomto trendu pokračuje doposud. A informace o probírané agendě, které vždy nakonec díky kontaktům několika investigativních žurnalistů, kteří skupinu rok co rok pronásledují, uniknou, nejsou bilderbergovci ani nijak dementovány. Zčásti je to i tím, že se agenda NWO poslední dobou stává stále více otevřenější a Bilderbergovci toho nemají až tolik skrývat. O novém světovém řádu totiž mluví už téměř bez uzardění.

Kdo se na podobných schůzkách schází? Zpravidla jde především o úzkou skupinu členů, která se schůzek účastní pravidelně. Tyto osobnosti bychom mohli považovat za jakési vedení. Bilderberg má svého předsedu a jistou strukturu.

Mezi pravidelnými účastníky schůzek najdeme například španělskou královnu Sofii, belgického prince Phillipa, holandskou královnu Beatrix, amerického exministra zahraničí Henry A. Kissingera a řadu dalších známých jmen.

Samozřejmě, že na setkání nikdy nechybí "otec zakladatel" a roky předseda spolku, vlivný finančník považovaný za šedou eminenci mnoha globálních politik - David Rockefeller. Uslyšíme o něm ještě často. Je totiž také zároveň čestným předsedou CFR (Council on Foreign Relations), čestný předseda a zakladatel Trilaterální komise, předseda Council of the Americas a Americké společnosti.

Pak existuje skupina pozvaných, kteří na podobnou akci vyjedou třeba jednou za život, nebo i vícekrát, ale nepatří do úzké skupiny a dost možná ani netuší, co je skutečným záměrem tohoto spolku. Sem bych si dovolil zařadit všechny české účastníky.

Na seznamu pozvaných často najdeme přední evropské či americké politiky. A to i přesto, že těm americkým účast na podobných mezinárodních fórech zakazuje tzv. Loganův zákon. Tato směrnice zakazuje členům federální vlády USA nebo zástupcům jednotlivých států americké Unie setkávat se s členy cizích vlád bez zmocnění prezidenta nebo Kongresu USA.

Na stejnou skutečnost, že se američtí ministři schůzek ze zákona nesmí účastnit, narážel i tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl v případě Karla Schwarzenberga, který byl v té době ministrem zahraničí. "Američané asi dobře vědí, proč reprezentantům svého státu na podobných tajných setkáních účast zakazují," řekl Jakl podle serveru Euro online.

Není také nezvyklé, ba naopak je to spíše příznačné, že se schůzek účastní i osoby, které se později - světe div se - objeví ve vrcholných politických pozicích. To je případ bývalého britského premiéra Tony Blaira, amerického prezidenta Baracka Obamy, jeho předchůdce Billa Clintona, ale i evropského prezidenta Hermana Van Rompuye, o kterém je známo, že se těšně před svou instalací do funkce účastnil jedné ze schůzek. Ti všichni jsou pozváni na Bilderberg, aby po několika týdnech jakoby mimoděk získali prestižní post. A netýká se to jen politiků. Například bankéři Alan Greenspan či Ben Bernanke byli pozváni před tím, než se stali šéfy americké centrální banky. Podobné "náhody" svědčí o tom, že některé funkce se obsazují až po "požehnání" bilderbergovci a nejde tudíž ani tak o politickou soutěž, jako spíše o instalaci "vyvoleného", na kterém se předtím elity domluví.

"Obyvatelé zemí na Západě si myslí, že volí své zástupce. Ve skutečnosti ale volí ty, které pro ně dopředu vybral Bilderberg," uvedl k tomu známý americký rozhlasový komentátor a filmař Alex Jones.

Mezi pozvanými najdeme ale i významné podnikatele, byznysmeny, lídry předních nadnárodních koncernů, jako je například Coca-Cola, Fiat, Nokia, Volvo, DaimlerChrysler, stejně jako zástupce slavných bankovních domů (Rotschildi), amerického ministra financí, guvernéra Evropské centrální banky nebo spekulanty a "filantropy" typu George Sorose.

Vycházeje z toho, co se dosud o obsahu schůzek napsalo, jde vždy o přednášky a prezentace na zajímavá zahraničně-politická témata, která momentálně hýbou světem. Správnější by ale bylo napsat, které budou hýbat světem. Často jde spíše o záležitosti, které se teprve aktuálními mají stát. Bilderbergovci jsou totiž vždy tak trochu napřed a snaží se určovat, kterým směrem se politika či ekonomika bude ubírat.

Tak například poslední setkání, které se uskutečnilo na začátku června ve španělském letovisku Sitges, mělo - krom jiného - na programu i poněkud překvapivě agendu globálního ochlazování. Je to předzvěst budoucí mediální masáže, která se brzy snese na naše hlavy, tváříc se přitom stejně samozřejmě, jako když nás ještě nedávno stejně naléhavě burcovala před globálním oteplováním.

Před rokem se zase účastníci tajných setkání bavili o světové ekonomické krizi či budoucnosti amerického dolaru. A v roce 2008 byl hlavním tématem podle tiskové zprávy Bilderberg Group "svět bez jaderných zbraní, kyberterorismus, Afrika, Rusko, finance, protekcionismus, vztahy EU a USA, otázka Afghánistánu, Pákistánu či islám a Írán.

Kromě veřejných přednášek je ale pravděpodobné, že existují jednání úzké skupiny bilderbergovců, opravdu vlivných osobností, které jsou uzavřené i pro běžné hosty konference. Právě tam se dolaďují ta nejzásadnější rozhodnutí. Zatímco Karel Schwarzenberg si vychutnává "dobré a kvalitní přednášky", skuteční bilderbergovci za jinými zavřenými dveřmi spřádají své plány, o kterých je vyrozuměna jen úzká skupina globalistů.

Za jeden z klíčových cílů Bilderbergu je tradičně považováno prohlubování integrace Evropské unie, kvůli které vlastně spolek vznikl. Evropané převažují mezi účastníky schůzek v poměru 3:1. Schůzky se také nejčastěji konají právě v Evropě.

Před časem také jeden z členů spolku prozradil, že klub se zabýval už od samého počátku zavedením jednotné evropské měny. Byl to současný předseda klubu, belgický politik Étienne Davignon, dřívější viceprezident Evropské komise, předseda představenstva Société Générale de Belgique, který v jednom tiskovém rozhovoru uvedl, že jedním z největších úspěchů Bilderbergu bylo zavedení eura. Není tedy pochyb o tom, že během těchto schůzek se formují důležitá rozhodnutí, která předurčují události v Evropě, ale i celosvětové dění.

II.I Historie

Podle oficiálních prohlášení, které o sobě klub "prozradil", byl zakladatelem skupiny Polák Józef Hieronim Retinger, nadšený zastánce sjednocené Evropy. Stal se prvním tajemníkem klubu.

U zrodu skupiny stál také princ Bernard Nizozemský, částečný vlastník Dutch Shell Oil, jinak za války oddaný nacista, bývalý důstojník SS, který také později spolupracoval s německou firmou IG Farben, kde se propracoval až do jejího představenstrva. Člověk, který debatoval s Adolfem Hitlerem u jednoho stolu. V roce 1954 se stal prvním předsedou Bilderbergu. 

Dalšími zakládacími členy byli tehdejší belgický premiér Paul Van Zeeland a šéf spotřebního gigantu Unilever Paul Rijkens. Za cíl si dali prohloubit těsnou vazbu mezi západní Evropou a Spojenými státy.

„Šlo o to, dostat na jedno místo dva zástupce z každé pozvané země. Jednoho konzervativce a jednoho liberála," vzpomínal pak později princ Bernhard.

Na prvním setkání, které proběhlo ve dnech 29. až 31. května 1954 v městečku Oosterbeek nedaleko nizozemského Arnhemu, bylo pak rozhodnuto o tom, že se americké a evropské elity budou scházet každý rok.

S výjimkou roku 1976, kdy předsedu Bilderbergu, prince Bernharda, zastihla korupční aféra týkající se amerického koncernu Lockheed, se globalisté skutečně rok co rok schází.

"Podle vnitřních pravidel probíhá pracovní část vždy od 8.00 do 20.00 hodin s přestávkami na občerstvení. Každý má právo na pětiminutový (dle jiných zdrojů sedmiminutový) příspěvek. Během následné diskuse je možné po dobu dvou minut reagovat. Pořizují se zápisy, ale striktně bez uvedení jména hovořících. Podobně jako témata i tyto zápisky zůstávají neveřejné a v držení tajemníka. Účastníci jsou vyzváni k mlčenlivosti, mají však právo seznámit s obsa hem jednání své národní vlády," píše časopis Reflex.

II.II Česká účast

Účast Čechů na podobných setkáních je spíše sporadická a v historii České republiky bychom našli jen pár lidí, kteří se podobných konferencí zúčastnili, pokud budeme vycházet z otevřených zdrojů a z už zveřejněných výpovědí o tom, kdo pozvání přijal.

Je samozřejmě možné spekulovat o tom, že na schůzky jezdí i další Češi, kteří se na seznamu neobjeví - v tomto smyslu se mluví například o Janu Švejnarovi, jeho účast ale nikdy nebyla potvrzena.

Alexandr Vondra také v jedné sms autorovi článku napsal: "Vašeho favorita VK už nezvou." Pokud nešlo o pouhou zlomyslnost, znamená to, že Václav Klaus svého času pozvánku na Bilderberg Group také dostal - buď jednou nebo opakovaně. Podle vyjádření to ale spíše znamená, že vše skončilo u pouhého pozvání. Asi jako svého času britská premiérka Margaret Thatcherová, která také dostala pozvánku, zúčastnila se jednoho setkání, ale potom toho hořce litovala a dalších schůzek se už vyhýbala.

My se ale nyní zaměříme jen na ty, o jejichž účasti na schůzkách Bilderbergu se všeobecně ví, ať už se jich účastnili výjimečně nebo i vícekrát.

II.II.I Karel Schwarzenberg
(ministr zahraničí; 5. - 8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA)

Protože jsem měl tu čest dostat - ve spolupráci se svými přáteli - do médií, která do té doby o Bilderbergu téměř nevěděla, informaci o Schwarzenbergově návštěvě na Bilderbergu v roce 2008, začnu právě u této postavy.

Schwarzenberg se účastnil setkání Bilderbergu v roce 2008, které probíhalo (už podruhé) v americkém městě Chantily. O tomto setkání Bilderberg Group se hodně psalo, protože seznam účastníků unikl do médií, takže téměř poprvé bylo toto setkání sledováno za většího mediálního zájmu, než všechna předchozí. Nutno ale podotknout, že za mediální zájmu nezávislých médií. Ta běžná o akci mlčí i nadále.

V České republice se ale podařilo prolomit tabu a informaci o Schwarzenbergově návštěvě, nejprve uveřejněnou na webu Osud.cz, poté na zpravodajském serveru iDNES.cz, převzala řada tištěných i internetových médií (Hospodářské noviny, MF DNES, Lidovky.cz apod.).

Záběry ze sídla, které si elity vybraly ke své schůzce, je možné vidět například ve filmu Alexe Jonese "The Obama Deception".

Podle neověřených informací Schwarzenberg svůj výlet do USA zamlčel, respektive vydával ho za jinou cestu, než jakou ve skutečnosti byla. Když jsem se se svými přáteli v daném termínu roku 2008 Schwarzenberga snažil kontaktovat, nebral telefon a zaměstnanci ministerstva zahraničí, kterému tehdy šéfoval, tvrdili, že o ničem neví. Spustili jsme telefonickou akci, kdy jsme obvolali špičky tehdejší politiky s dotazem, co si o návštěvě Karla Schwarzenberga na Bilderbergu myslí. To zabralo. Informace rychle doputovala i k samotnému ministrovi zahraničí, který se posléze autorovi článku sám telefonicky ozval a přítomnost na konferenci potvrdil.

"Bilderberg je setkání velice zajímavé, probírají se tady různé problémy na světě, ale to vždycky za předpokladu, že se o tom nemluví. Je to soukromé setkání bilderbergů," řekl tehdy ministr telefonicky z amerického venkova.

Po návratu do České republiky čelil Schwarzenberg zvídavým otázkám ze strany politiků. Byl interpelován jak předsedou KSČM Vojtěchem Filipem, tak předsedou zahraničního sněmovního výboru, poslancem ČSSD Janem Hamáčkem. Oba po něm žádali vysvětlení účelu schůzky, stejně jako ozřejmění toho, s jakým mandátem Schwarzenberg na Bilderbergu vyjednával.

"Co se mi zdá nestandardní, je to, že o vaší účasti podle informací z médií nevěděl nikdo z členů vlády a nevěděl to ani její předseda," řekl ve Sněmovně Hamáček. "To je zajímavé zejména vzhledem k tomu, že například členové administrativy Spojených států mají přímo ze zákona zakázáno se účastnit takovýchto jednání utajených skupin, jako je právě skupina Bildenberg," dodal v narážce na už zmiňovaný americký Loganův zákon.

Obecně se má za to, že Schwarzenbergova účast souvisela s právě projednávanou Lisabonskou smlouvu, která měla před prvním irským referendem. V té době byly dvě země, které hrozily Lisabonskou smlouvu pohřbít - Irsko a Česká republika. Zástupci obou byli na tomto setkání přítomni (za Irsko irský generální prokurátor Paul Gallagher, za Českou republiku právě ministr zahraničí). Třebaže Schwarzenberg popřel, že byla řeč o Lisabonu, tajemník prezidenta Ladislav Jakl v reakci pro média připustil, že právě Lisabonská smlouva mohla být důvodem Schwarzenbergovy návštěvy.

Takový důvod však Schwarzenberg popírá. "O Lisabonské smlouvě tady diskuze nebyla, to je téma spíše u nás, ne tady," řekl Schwarzenberg.

Schwarzenbergova účast nepřekvapila ani jeho předchůdce ve funkci, exministra Jana Kavana . "Vzhledem k jeho politice uznání Kosova či podpory radaru a jeho minulosti mne vůbec nepřekvapuje, že ho tyto vlivné osobnosti amerického života do takové uzavřené společnosti pozvaly," uvedl exministr v reakci pro iDNES.cz.

Jako autor článku o politikově tajemném výletu jsem poté ještě napsal několik pokračování článku, včetně takového, kde jsem se snažil ministra zahraničí přimět k zodpovězení několika dotazů, což se po větších urgencích alespoň částečně podařilo. V rozhovoru Schwarzenberg mimo jiné řekl: 

"Čas od času tam jezdím. Jako všechny konference a semináře je to někdy zajímavé a někdy nudné. Záleží na tom, kdo přednáší."

"Vůbec žádné tajemné pozadí, probíhá to docela veřejně už čtyřicet nebo padesát let. Novináři zřejmě nejsou příliš zvídaví a zajímají se spíše o to, co se děje tady, než na mezinárodní půdě. Žádné tajemno v tom není."

Schwarzenberg ale nebyl na setkání Bilderberg Group poprvé. V pořadu ČT HydePark přiznal, že na Bilderbergu byl už dvakrát. Z jiného zdroje vyplývá, že první setkání bylo "někdy před čtyřiceti lety". Ostatně ve výše zmíněné citaci řekl, že "čas od času tam jede".

I podle sdělení Alexandra Vondry mohl být Schwarzenberg na konferenci vícekrát. "Obvykle na podobná setkání vyjede kníže nebo já, ale tím to hasne," řekl tehdy na telefonický dotaz ministr pro evropské záležitosti. Dá se tedy předpokládat, že Schwarzenberg se mohl účastnit v poslední době více než jen jedné schůzky, zvláště, byla-li proběhla-li ta jeho druhá, kterou přiznal, už před čtyřiceti lety.

Karel Schwarzenberg za svou návstěu Bilderbergu dosud politicky "pyká", lze-li tak nazvat dotěrné dotazy, které mu - hlavně v předvolební kampani - na toto téma voliči v televizních a jiných debatách, ale i při osobním setkání, neustále předkládali. Politik si z nich ale nic nedělal a reagoval na ně buď podrážděně, nebo je zlehčoval a zesměšňoval tazatele jako zastánce spikleneckých teorií.

Schwarzenbergův profil, protože jde o významného českého protagonistu Nového světového řádu, si přiblížíme v některém z dalších dílů, už jen proto, že by jím neúměrně narostl tento příspěvek.

II.II.II Alexandr Vondra

Z výše zmíněné citace lze vyvodit, že minimálně jednou, ale je pravděpodobné, že i vícekrát, byl hostem konference i senátor ODS, dnes místopředseda strany, Alexandr Vondra.

To je zajímavé, protože v otevřených zdrojích do té doby ve výčtu Čechů, kteří Bilderberg na vlastní oči poznali, chyběl. Dosavadní záznamy mluvily pouze o Schwarzenbergovi, Kovandovi, Pehem a Žantovském.

Protože Vondra názorově patří ke stejnému okruhu politiků a veřejně činných osob blízkých exprezidentovi Havlovi, a protože v té době měl za sebou výkon významné politické funkce, autor článku se ho otázal, jak je to s jeho účastí na konferencích Bilderberg Group.

Na přímý dotaz (zda pojede na setkání Bilderberg Group, které se konalo 14. až 16. května 2009 poblíž řeckých Atén) Vondra před rokem odpověděl: "Ne, dávám si chvíli půst." Na další dotaz, zda neví, kdo jiný z Čechů by případně na podobnou schůzku vycestoval, odpověděl: "Nevím, ale počítám, že v módě moc nejsme. Občas na tyto schůzky vyjede kníže nebo já a tím to hasne..."

Slovy "v móde moc nejsme" myslel situaci těsně po pádu české vlády v době předsednictví Rady EU. Tu Vondra špatně nesl, protože v té době byl na vrcholu své tehdejší politické kariéry, ale pád vlády mu tyto hvězdné okamžiky překazil. Vondra také v té době usiloval o post poradce generálního tajemníka NATO, kam by po neúspěchu svého domácí angažmá přesídlil, kandidatura mu ale nevyšla, protože Anders Fogh Rasmussen si vybral jiné spolupracovníky. Obecně se má za to, že Vondrovi právě pád české vlády uškodil.

O Vondrovi tak není známo, v kterém roce se konference účastnil, což v případě ostatních účastníků víme. Oficiální seznamy pozvaných zveřejňuje skupina až poslední tři roky.

Kdo je Alexandr Vondra

Vondra je výraznou postavou proamerické české zahraniční politiky, od počátku svého angažmá ve věcech veřejných velice blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Už ve svých mladických letech se prý pohyboval v disentu, pašoval z Polska zakázanou literaturu, později, v roce 1989, byl zatčen coby jeden z nekonečné řady mluvčích Charty 77. Od té doby vystupuje s aureolou chartisty a disidenta, což neopomene zdůraznit ani v dnešní době, například před kandidaturou na post místopředsedy ODS, kde se hlásil k tomu, že za svobodu bojuje už od roku 1987.

V listopadu 1989 byl například jedním ze zakladatelů Občanského fóra. V bytě jeho ženy v Trojanově ulici v centru Prahy vznikal Informační servis, který se později přeměnil na týdeník Respekt, čteme v jeho životopise.

Havel si Vondru po převratu vybral jako svého poradce v zahraničně-politických otázkách (1990-1992). Ponechme teď stranou spekulace o tom, co bylo hlavním důvodem, například trvrzení jiného disidenta, Jiřího Wolfa, který ve svém svědectví vylíčil, jak na jednom opileckém veřírku disidentů viděl, jak se "Vašek válel na zemi celý od zvratků a pusinkoval se tam s chlapcem, kterého pak udělal velvyslancem v USA".

Jisté je, že Vondra skutečně po čase přesídlil za hranice, kde působil v letech 1997-2001 na postu českého velvyslance v USA a to až do roku 2003, kdy z diplomacie z vlastního rozhodnutí odešel.

Málokterý politik je také tolik napojen na americké politické kruhy, jako právě Vondra. A to až natolik, že o něm kolují zvěsti o tom, že je americkým agentem.

Stačí se jen podívat blíže na jeho životopisné údaje, aby nám bylo jasněji, že takový myšlenka nemusí být tak úplně zcestná.

V roce 1999 obdržel Vondra medaili od nadace National Endowment for Democracy (NED), česky Národní nadace pro demokracii. Ta má velmi úzkou vazbu na CIA a podporuje politické strany či jednotlivce, kteří jsou nakloněni zájmům USA.

Spolu s dalším americkým velvyslancem, svým předchůdcem ve funkci, Michaelem Žantovským, o kterém bude dále řeč, spoluzaložil v Praze think-tank PASS (Program of Atlantic Security Studies), kterého je stále čestným členem. Organizace má „identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům."

Vondra je také prezidentem České euroatlantické rady, čestným členem Knihovny Václava Havla. Po odchodu z diplomatických funkcí pracoval  v roce 2004 v Praze jako odborný asistent The German Marshall Fund of the U.S. a v letech 2004-2006 jako konzultant mezinárodní společnosti Dutko Worldwide.

Ještě důležitější je jeho členství v Trilaterální komisi, další polotajné skupiny, kterou po vzoru Bilderberg Group založil americký magnát a velký zákulisní hráč David Rockefeller. Jde o soukromou organizaci, do které nejsou členové nominováni danou zemí, ale vybráni. Proto také nezastupují konkrétní země, jako spíše zájmy této organizace ve svých zemích. Spolu s Vondrou jsou členové Trilaterální komise další Češi, o komisi si ale povíme v příštím díle. Obecně se má za to, že i Trilaterální komise má, podobně jako Bilderberg Group, za cíl napomáhání světové vládě.

Spolu s Petrem Gandalovičem Vondra založil v Ústeckém kraji proněmeckou organizaci Collegium Bohemicum, nadaci, která se podle jeho slov zasazuje o posilování česko-německých vztahů.

V letech 1992 až 1997 sloužil jako první náměstek ministra zahraničí ČR Josefa Zieleniece. V letech 1995 až 1996 vedl český tým, který rozděloval československou zahraniční službu, byl českým vyjednávačem v procesu přípravy Česko-německé deklarace. Toto je období, kdy do jisté míry spolupracoval s tehdejším premiérem Václavem Klausem, třebaže v celé své dosavadní kariéře byl vždy považován za člověka blízkého především exprezidentu Václavu Havlovi.

Vondra také zahajoval rozhovory o přistoupení České republiky k NATO. V letech 2001-2002 byl zmocněncem české vlády pro přípravu summitu NATO v Praze.

Od ledna 2004 vyučuje Vondra jako profesor na New York University v Praze, podobně jako další návštěvník Bilderbergu Jiří Pehe. Vondra na universitě vyučuje historii vztahů mezi Spojenými státy a Evropou. Z jeho sylabusu, na který odkazuje ve svém životopise, vidíme, že zcela běžně vyučuje i o "Novém světovém řádu".

Za Topolánkovy éry se Vondra zčistajasna zjevil v ODS. Když se podařilo pravici získat výhodu sestavování vlády (díky získání dvou přeběhlíků, na kterém se podílel českoamerický neokonzervativec, blízký spolupracovník amerického senátora a prezidentského kandidáta McCaina a zástupce republikánské strany ve Střední Evropě, Topolánkovi blízký František Formánek), v první Topolánkově vládě byl ministrem zahraničí, v druhé pak ministrem pro evropské záležitosti. Ve stejné době se stal také senátorem ODS za Litoměřicko a Slánsko. Až poté Vondra vstoupil do strany, kde ale podle některých kritiků působí spíše rozkladným způsobem. Jeho chování často vzbuzuje dojem, jakoby tento havlistický kádr byl do pravicové ODS nasazen právě proto, aby ji vnitřně rozkládal a pomáhal odvrátit od klausovských konzervativních kořenů a přeměnit ve středovou proamerickou stranu.

Jak ve své knize Smrt ve středu trefně poznamenal vicekancléř Petr Hájek, Vondra je typickým představitelem neokonzervativců v Česku:

"Spojení s Bushovou neokonzervativní administrativou bylo prostřednictvím stále se rozšiřujícího kruhu ódéesáckých klonů ´nepolitické politiky´ (zvláště prostřednictvím amerických kontaktů Alexandra Vondry) silné již v době, kdy ODS byla v opozici. Stala se na ní ale přímo životně závislou od okamžiku těsného vítězství ve volbách 2006, nakoupení minimální parlamementní většiny a vytvoření vlády v koalici s KDU-ČSL a M. Bursíkem. Od tohoto okamžiku dochází k exponenciálnímu propojení vedení ODS s lidmi kolem Václava Havla. Jeho bývalý hradní kancléř Karel Schwarzenberg se dokonce stává ministrem zahraničí (!), Alexandr Vondra jeho dvojníkem: přesvědčivý doklad, že bushovský neokonzervatismus Topolánkovu ODS brutálně infikoval a metamorfoval."

"Za všechny ´ideové´ bacilonosiče zmiňme alespoň i u nás známého neokonzervativního ideologa Roberta Kagana, kterého nikoli náhodou obdivuje a na český trh tradičně uvádí právě místopředseda Topolánkovy vlády, někdejší disident a blízký Havlův polistopadový spolupracovník Alexandr Vondra. To není společenský drb, ale významná poznámka k porozumění myšlenkovým kořenům nejpodstatnějších domácích (zvláště bezpečnostních) a zahraničně-politických priorit Topolánkovy "středopravicové" vlády. Bez této znalosti by sebevražedná témata, pro která neexistovala žádná domácí poptávka (radar, americká vojenská přítomnost, rychlé uznání "americko-albánského" Kosova či na evropské poměry neobyčejně agresivní politika vůči Ruské federaci a mnohé další), nedávala vůbec žádný smysl. Republika je nepotřebovala, veřejnost byla většinově proti, ODS na nich strašlivě krvácela, nic nezískala - a přesto na nich fundamentalisticky trvala. Představitelé ODS se tak pod Vondrovým (respektive Havlovým) vlivem stali hlavními redistributory postdemokratického neokonzervatismu ve vlastní straně i v evropském prostoru."
(Hájek Petr, Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009, str. 74-75)

Za své novodobé politické éry se stal Vondra vášnivým zastáncem a prosazovatelem amerického radaru, společně s Mirkem Topolánkem a Karlem Schwarzenbergem. Ostatně, byl to právě Vondra, kdo přišel s nápadem rozdělit americký radar na českou radarovou základnu a polské nosiče raket.

Vondra stejně tak obhajoval a v ODS pomáhal prosadit Lisabonskou smlouvu, byť podle některých zdrojů není - coby americký agent - jejím obdivovatelem, ale jeho postoj byl spíše dán celkovým směřováním proevropské vlády Mirka Topolánka.

Vondrovy hvězdné chvíle přišly v době českého předsednictví, kdy byl jedním z nejvíce viditelných tváří české politiky. O to působil zhrzeněji, když Topolánkova vláda vinou ČSSD padla.

To mu ale nebránilo v tom, aby poté šel do Lidového domu škemrat o podporu na post eurokomisaře. Podle důvěryhodných zdrojů tam před politiky ČSSD relativizoval svůj postoj k ODS. Tyto a podobné příběhy ukazují, že Vondra je člověk bažící po funkcích, nesmírně ctižádostivý a ambiciozní. Rád se také chová elitářsky, jak poukázala například europoslankyně Jana Bobošíková ve svých vzpomínkách na práci v Bruselu, kde popisuje Vondru, jak si po přistání letadla na ruzyňském letišti osaměle štrádoval prostorným koridorem VIP terminálu, "v ruce igelitovou tašku z obchodního domu, ze které mu čouhalo zmuchlané pyžamo", zatímco všichni ostatní z letadla museli jít skrze obyčejný terminál tři. Vondra si to tak přál, vzpomíná Bobošíková.

A s ironií sobě vlastní kladně hodnotí následující názor na Sašu zvaného "radar" - jeden z mnoha exdisidentů, který byl do vysokých funkcí vynesen sametovou "revoluční" vlnou, nikoli svými schopnostmi a prací. Jeho kvalifikovaný názor na dané ekonomické téma by měl mít asi stejnou váhu jako můj názor na problém disharmonie ovulačního cyklu u ptakopyska podivného. (Bobošíková Jana, Bojuji za vás, Knižní klub, 2009, str. 106)

V poslední době Vondrova hvězda opět stoupá. Je s podivem, že Klausovi blízký premiér a předseda ODS Petr Nečas si Vondru nechal pustit tak blízko k tělu. Vondra před kongresem zákulisně vyjednával, na kongresu byl zvolen místopředsedou ODS, poté se protlačil do vládního vyjednávacího týmu, kde podle důvěryhodných zdrojů zdržoval a komplikoval jednání a "vodil Nečase jako loutku". Zdroje blízké i samotnému Vondrovi naznačují, že se netají ambicemi být v budoucnu předsedou ODS.

Vondra je silně proizraelským politikem. Autorovi článku se před lety chlubil mimo jiné tím, že když měl významný projev na jedné konferenci v Izreli, podle svých slov "sklidil bouřlivý potlesk a lidé vstávali". Když to Vondra říkal, pýchou se nadouval.

II.II.III Jiří Pehe
(ředitel New York University v Praze; 24. - 27. května 2001, Stenungsund, Švédsko)

Zajímavou postavou, která by v českém prostředí neměla být podceňována, je politolog Jiří Pehe. Jiří Pehe navštívil Bilderberg v roce 2001, kdy se účastnil jeho švédské konference.

V rámci mediálního zájmu o Bilderberg, vzbuzeného Schwarzenbergovým prozrazeným výletem, jsem se tehdy rozhodl vyzpovídat i další účastníky schůzek a Pehe byl tím, kdo se o své zážitky ochotně podělil.

"Přiznám se, že když jsem tam byl pozván, neměl jsem tušení, o jaké setkání se jedná. Bral jsem to jako normální konferenci, až pak jsem byl překvapen úrovní těch účastníků," řekl před časem Pehe.

Jako zástupce ze střední Evropy ho pozval zástupce šéfredaktora německého deníku Die Welt. "Proč si mne tenkrát vybral, to nevím. Možná to bylo proto, že se tam mluvilo o střední Evropě, Evropské unii a přistupování nových členů do Unie," domnívá se Pehe.

Pehe v rozhovoru poněkud přiblížil, jak setkání probíhají. Účastníky podle něj vybírá speciální výbor skupiny, který vytipovává hosty, jež následně osloví s pozváním na konferenci.

Několikadenní setkání vlivné skupiny mocných je vždy vyplněno přednáškami na různá témata. Všichni účastníci sedí ve velké místnosti a kdokoli se může do diskuse zapojit. "Ti lidé se navzájem myšlenkově oplodňují," chválí si debaty Pehe, podle kterého je předností tohoto setkání skutečnost, že monarchové, státníci a miliardáři se zde pohybují jako běžní hosté, protože jejich ochranky zůstávají za dveřmi. Vlivní tak mají jedinečnou příležitost - bez číhajících novinářů - v úzkém kroužku sdílet své názory a plány.

Co se na Bilderbegu probíralo v roce 2001, když se ho účastnil Pehe? Politolog vzpomíná, že z diskusí ho nejvíce zaujala debata o velmocenském vzestupu Číny. "Samozřejmě se hovořilo i o rostoucím konfliktu mezi západním a islámským světem, o střetu civilizací - to bylo také důležité téma, i když to bylo ještě před 11. zářím."

To je sama o sobě zajímavá informace - bilderbegovci pár měsíců před jedenáctým zářím vážně hovořili o střetu s islámem. Jistěže, dá se namítnout, že téma bylo v té době živé i díky nedávno vyšlé knize neokonzervativce Samuela P. Huntingtona, ale i tak se na mysl vkrádá jistá pochybnost o tom, zda vlivné mozky Bilderbergu už tehdy nevěděly o tom, co se má v září, čtvrt roce po konferenci, odehrát. Zapadalo by to konceptu bilderbergovských schůzek, které mají za cíl stvořit novou agendu a poté najít prostředky, jak ji medializovat a v praxi prosadit.

Výstupy z jednání podle něj neexistují, zapisovatelé ale z přednášek pořizují shrnutí pro publikaci, která je následně rozesílána. "Upřímně řečeno jsem ale žádnou už nikdy neviděl," řekl Pehe.

Co se na jednání Bilderbergu probírá, není určeno pro veřejnost. Kdyby informace unikaly do médií, účastníci schůzek by na nich nemohli mluvit otevřeně, domnívá se Pehe.

Podle Peheho ale v Bilderbergu a jeho plánech nehrají prim politici, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale spíše průmyslníci a finanční elity.

To potvrzuje i složení návštěvníků. Ze 140 účastníků je jen třetina z vládních a politických kruhů, dvě třetiny se však rekrutují z oblasti finančnictví a průmyslu, píše se v oficiálním prohlášení Bilderbergu.

"Nepoštěstí se mi každý den sedět u stejného stolu se šéfem Nokie, Volva či s Henry Kissingerem," potvrzuje Pehe, že kromě vlivných politiků či expolitiků jsou účastníky setkání zástupci obřích firem a nadnárodních korporací.

Kdo je Jiří Pehe

Pehe je politickým analytikem a ředitelem pražské New York University (kde učí i Vondra). Pehe je tedy typický havlista a přehled následujících aktivit ukazuje, že nejen ledajaký. Je totiž možné ho spojit téměř se vším, co si člověk pod běžným označením "pravdoláska" představí:

Člen programového výboru a správní rady Havlovy Nadace Forum 2000, která organizuje pravidelné mezinárodní konference pod Havlovou záštitou, člen Zieleniecova klubu Osma, člen výkonného výboru sdružení Lípa, které založil další proamerický havlista Zdeněk Bakala. Angažoval se v občanském hnutí Impuls 99, které bylo zaměřeno proti ODS a ČSSD, jmenovitě proti jejich předsedům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Byl jeho spoluzakladatelem a jedním z prvních tří mluvčí.

Pehe studoval právo a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1981 emigroval do USA, kde v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V letech 1985 až 1988 byl ředitelem Východoevropských studií amerického think-tanku Freedom House v New Yorku. Několik let byl členem dozorčí rady CEELI, amerického vzdělávacího programu pro východoevropské právníky.

Mezi lety 1988 až 1995 pracoval nejdříve jako analytik a později jako ředitel Středoevropských výzkumů v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově.
Po návratu do země působil od roku 1995 do roku 1997 jako ředitel Výzkumu a analýzy v Open Media Research Institute v Praze (OMRI).

V letech 1997 až 1999 byl ředitelem Politického odboru exprezidenta Václava Havla (tedy zastával funkci, kterou má dnes Ladislav Jakl).

Pehe vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské univerzity (PIDEC) a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Nyní působí převážně jako politický analytik, komentátor, publicista, který ročně chrlí desítky článků o české domácí scéně, podle svých slov píše i studie o vývoji ve východní Evropě pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy.

Je předsedou redakční rady čtvrtletníku Přítomnost, který se zaměřuje na politický a kulturní vývoj ve střední Evropě. Přítomnost vydává další havlista, a jak si později ukážeme, člověk namočený do "spiknutí lékařů" s cílem prohlásit prezidenta Václava Klause za psychicky nemocného v době před podpisem Lisabonské smlouvy - Čechoameričan Martin Jan Stránský. Pehe byl o tomto plánu do určité míry informován, protože figuroval mezi adresáty některých emailů.

Aby toho nebylo málo, od roku 2005 je Pehe členem správní rady organiazce Open Society Fund, kterou založil maďarsko-židovský finančník, spekulant a jeden z nejbohatších lidí na světě, George Soros.

Pehe se sám považuje za levicově uvažujícího člověka. Jak sám přiznal v eseji "Proč sekloním k levici", "k levici se hlásím i proto, že pokusy o demontáž sociálního státu vidím jednoznačně jako regresi, ať jsou odůvodňovány jakkoliv. Navíc dílo sociálního státu není dokonáno. Nejenže je nutné jeho vymoženosti bránit před náporem teorií ´neviditelné ruky trhu´ a náboženství ekonomického Růstu, který si údajně vyžaduje umenšování role státu, ale také před náporem globalizace. Navíc je zapotřebí pevně integrovat toto dílo s myšlenkami ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje."

Pehe produkuje také neuvěřitelné množství článků nenávistných především vůči současnému prezidentu Václavu Klausovi. V době před schválením Lisabonské smlouvy publikoval prolisabonské články plné jedovatých výpadů vůči hlavě státu. Osobně se domnívám, že mohl být zasvěcen do některých plánů (nejen zmíněného spiknutí lékařů), jak se zbavit prezidenta Klause a zajistit podpis Lisabonské smlouvy. V jednom svém textu se například zmiňuje o právním analýze, která by odvolání prezidenta umožňovala. V některých svých dalších textech rozvíjel myšlenku, že se prezident dopouští oddalováním podpisu smlouvy velezrádcem. V jiném napsal, že je Václav Klaus předmětem pro psychology, což přímo koresponduje s aktivitou lékařů-spiklenců.

II.II.IV Karel Kovanda
(svého času český velvyslanec pro NATO; 14.-17. května 1998, Turnberry Hotel, Ayrshire, Skotsko)

O jeho účasti není nic blišího známo, krom toho, že se účastnil konference ve Skotsku v roce 1998. V době své účasti na schůzce byl vedoucím české mise při NATO a Západoevropské unii.

Když se podíváme na profil Karla Kovandy (* 5. října 1944, Gilsland, Velká Británie), zjistíme, že vykazuje nápadně podobné rysy, jako další účastníci, o kterých byla zmínka.

Opět emigrant do USA (v roce 1970), v mládí radikální levičák. Ve Státech vystudoval politologii a v roce 1975 doktoroval na MIT. V letech 1975–77 vyučoval politologii v jižní Kalifornii, v letech 1977–79 pracoval jako jazykový specialista v Rozhlase Peking. V roce 1985 dokončil MBA na kalifornské Pepperdine University.

V osmdesátých letech byl také manažerem v soukromém sektoru, působil i jako novinář, překladatel a tlumočník.

Kovanda se po Listopadu vrátil v roce 1990 do Československa a ihned začal pracovat na ministerstvu zahraničí. V letech 1991 až 1993 byl vedoucím administrace, v roce 1993 politickým ředitelem MZV zodpovědným za vztahy s Evropou a Severní Amerikou.

Sloužil také jako český velvyslanec ČR při OSN (1993-1997). V letech 1994 a 1995 zastupoval republiku v Radě bezpečnosti OSN, které v lednu 1994 a v dubnu 1995 předsedal. Kovanda také předsedal sankčnímu výboru RB OSN pro Libyi. V roce 1996 byl zvolen místopředsedou a na rok 1997 pak předsedou Hospodářské a sociální rady OSN.

V letech 1997–98 byl náměstkem ministra zahraničí, kdy vedl přístupová jednání související se vstupem České republiky do NATO. Vedl vládní mezirezortní pracovní výbor pro vstup do NATO, stejně jako český tým v Bruselu během pěti kol přístupových jednání, která se konala od září do listopadu 1997.

V letech 1998–2005 působil jako velvyslanec ČR u NATO. Od září roku 2003 byl dokonce služebně nejstarším velvyslancem v diplomatickém sboru Severoatlantické aliance.

Opět tedy člověk, který velice dobře zná prostředí globálních organizací. 

Také jeden z mála Čechů, který se stal v roce 2005 vysokým úředníkem EU, když získal post zástupce generálního ředitele pro zahraniční vztahy v Evropské komisi. Na starosti tak má vazby s některými vyspělými státy světa a organizacemi jako je OSN nebo OBSE.

II.II.V. Michael Žantovský
tehdy předseda výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost Senátu PČR, 3. - 6. června 1999, Hotel Caesar Park Penha Longa Sintra, Portugalsko)

O jeho účasti na konferenci Bilderberg není nic bližšího známo, než to, že se schůzky v Portugalsku účastnil jako tehdejší předseda výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost Senátu PČR.

Podívejme se tedy alespoň na oficiální životopis Michaela Žantovského. Nepřekvapí nás pak, že právě tento člověk byl pozván na podobné jednání evropských a amerických elit.

Michael Žantovský se narodil v Praze roku 1949 komunistickým rodičům (jeho otec pracoval na významných pozicích například Noskova ministerstva informací). Překladatel, tlumočník, psycholog, publicista, spisovatel, textař a politik česko-židovské národnosti působí poslední roky převážně jako diplomat. Po velvyslaneckém postu v USA (1992-1997) a Izraeli (2003-2009) zastává nyní post velvyslance ve Velké Británii (od října 2009).

V šedesátých letech vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie, mezi lety 1968–69 studoval na univerzitě v Montrealu.

V sedmdesátých letech působil jako psycholog v Bohnicích, v osmdesátých letech na volné noze jako prominentní překladatel, tlumočník či autor písňových textů. V letech 1988–89 pracoval pro agenturu Reuters jako její pražský dopisovatel. Byl to on, kdo vypustil dezinformaci o údajné smrti studenta Jana Šmída a tím de facto pomohl odstartovat "sametovou revoluci".

I Žantovský je blízkým spolupracovníkem Václava Havla - v roce 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, fungoval také jako jeho tiskový mluvčí. Podobně jako Pehe byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky za Václava Havla. Od ledna 1990 do července 1992 byl také tiskovým tajemníkem, poradcem a mluvčím exprezidenta.

Od roku 1996 byl členem ODA, kde byl v roce 1997 a pak v letech 2001–2002 jejím předsedou. Taktéž od roku 1996 byl zvolen za senátora, v horní komoře pak šéfoval Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Senátorský mandát mu vypršel v roce 2002.

Kromě překladů řady beletristických děl překládal i politologické spisy - například Madeleine Albrightové, Henryho Kissingera či dalšího neokonzervativce Joshuy Moravchika.

V roce 1989 se stal zakládajícím členem české pobočky PEN klubu. S Vondrou ho pojí mimo jiné založení think-tanku Program atlantických bezpečnostních studií (PASS), jehož byl prvním výkonným ředitelem. S Vondrou a Pehem pak i přednášení euro-amerických vztahů na pražské pobočce New York University.

(v příštím díle: Češi v Trilaterální komisi)

(pozn. autora - seriál byl původně připravován pro časopis Obrázky libereckých farností. Po zásahu některých lidí z okruhu Václava Havla ale bylo vydavateli naznačeno, že takový seriál není pro časopis vhodný a že už další díl nemůže vyjít. Proto si další díly budete moci přečíst právě na www.freeglobe.cz)

 

9124 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
reklama

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Skryté tajemství, o kterém obyčejní smrtelníci nevědí? Tarotová předpověď pro svět v roce 2017 časopisu The Economist (+ foto)Proč Asad vítězí v Sýrii? Nejen silou…Známá televizní hlasatelka navrhla, aby lidé začali nosit muslimské šátky. Proč? Nebyla to muslimka a nebylo to v Saudské Arábii (+ video)Podivný obraz v soukromé kapli ukrajinského prezidenta. Podívejte se a posuďte sami (+ foto)Největší obchodní řetězec přišel s vánoční neonacistickou reklamou! Profesionální bojovníci proti extremismu se bouří a rozjíždějí divokou numerologii. Dokážete sledovat jejich mysl? Jen pro otrlé (+ video)

ePortal.cz

Pokud jste snad o tomto děsivém kroku vlády pochybovali, tento text vás srovná do latěNa ministra Chovance se provalilo něco moc zlého. V celé kauze figurují i další známá jména. Třeba Jakub Patočka a Saša Uhlová

euPortal.cz

Vražený komplot. Proti papežovi Františkovi se prý v zákulisí připravuje hrozitánské spiknutí. A má v něm prý prsty i Putin... Přečtěte si, kam všude vedou nitky tajemné konspirace...Katolický kněz o imigraci: Braňme naše hranice a Evropu proti islámské invazi útočících nájezdníků! My jsme pro ně nevěřící psi! Budou nám řezat hlavy a znásilňovat naše ženy!

Eurabia.cz

Mlékárenský koncern MADETA leze muslimům do prd-le a zastrašuje zaměstnance!Mladý uprchlík brutálně znásilnil a zavraždil mladou Evropanku! Přišel do Německa na pozvání ze strany Merkelové a neziskovek!

Nezdravi.cz

„Jsme na cestě k vymření,“ říká významný vědecNejvětší jaderné šílenství zaznamenáno na videu. Kam až lidstvo může zajít?

euServer.cz

Parta ztracených existencí. Odpudivý prase. Stanislav Huml opět neotřele o kapele Ortel, Zemanovi, pražské kavárně i ruské propagandě... Putin: Rusko nehledá a nikdy nehledalo nepřátele, nestrpí ale tlak a bude vytvářet svůj osud samo

ParlamentniListy.cz

Policie oznámila, že nebude chránit občany před násilím imigrantů. Zapalování aut je pro ně beztrestné. Za hromadné znásilnění dostali veřejné práce. Čech žijící ve Švédsku svědčí...Babišova rezignace a post premiéra na dosah ruky. Získali jsme neuvěřitelné informace o bojích mezi ČSSD a ANO
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny