"Toto, a ne jiný, je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce." (Platón)
„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“
(Albert Einstein)
“Problém, který se táhne po staletí, a o který dříve či později proběhne boj, je moc lidu versus moc bank.”
(Lord Acton)
“Není kolaps industriální civilizace jediná naděje pro tuto planetu? Není naší odpovědností tomuto napomoct?”
(Maurice Strong)
“Jestli do této země přijde tyranie a útlak, přijde pod rouškou války proti vnějšímu nepříteli.”
(James Madison, prezident USA)
“Individuum je handikapováno v momentě, kdy se setká s konspirací tak monstrózní, že nemůže uvěřit tomu, že existuje.”
(J. Edgar Hoover)
“Brzy nastane globální transformace. Vše co potřebujeme, je velká krize a národy uznají nový světový řád.”
(David Rockefeller)
“Hledajíc nepřítele, který by nás spojil, přišli jsme s myšlenkou globálního oteplování: nedostatek vody, hladomory atd. jsou dostačující.”
(Club of Rome, The First Global Revolution)
"Planeta má rakovinu a tou rakovinu je člověk."
(Club of Rome, Mankind at the Turning Point)
"Vyhlazení lidské rasy je pravděpodobně nejen navyhnutelné, je to dobrá věc."
(Christopher Manes, Earth First!)
"Ideální velikost populace na planetě je přes 500 milionů, ale míň než 1 miliarda."
(Club of Rome, Goals for Mankind)
"Celková populace v počtu 250-300 mil. lidí, 95 % propad dnešního stavu, by byla ideální."
(Ted Turner, zakladatel CNN)
„Vláda, která byla ustanovená pro lid, se dostala do rukou jejich bossů a zaměstnavatelů. Neviditelná říše byla postavena nad formy demokracie“
(Woodrow Wilson)
„Budeme mít globální vládu, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou otázkou je, zda jí bude docíleno skrze dobývání, nebo skrze konsensus.“
(James Paul Warburg)
Když byli dva bílí redaktoři novin Virginian Pilot ve městě Norfolk ve státě Virginia napadeni a zbiti bandou mladých černých násilníků, a to tak tak, že si to u obou vyžádalo týdenní pracovní neschopnost, zdálo by se, že se jedná o událost, o níž budou média referovat, nebo přinejmenším alespoň noviny, ve kterých oba pracují. Ale nestalo se tak. Prvním významným televizním pořadem, ve kterém byla tato událost popsána, byl The O’Reilly Factor na zpravodajském kanálu televize Fox. Tento příběh však nevypovídá jenom o Norfolku, ale i o tom, co se vlastně stalo a jak se média a úřady snažily to zamést pod koberec.
Mám-li si však vybrat mezi politickým zlodějem alespoň trošku hájícím české zájmy a tím co pracuje pro cizí mocnosti, vyberu si spíše toho českého, bez napojení na podivné elity se světovládnými choutkami. Nakonec, snažil-li se Rath okrást Evropskou unii, aby peníze utratil na volební kampaň doma v Česku, mohl by mít u mnoha eurofóbních Čechů i jisté sympatie. To takový Vondra v kauze Promopro naopak vyváděl peníze z českého státního rozpočtu do zahraničí.
Již od začátku republikánských primárek neproniká k uchu voliče lehce přes tvrdou cenzuru amerických mainstreamových médií jméno Dr. Ronalda Paula. Kdykoliv se objevil nějaký průzkum, Ron Paul byl vždy maximálně na třetím, čtvrtém místě. Údajný outsider, vždy mezi řádky onálepkovaný jako nebezpečný liberální konzervativec. Trapně vtipné a protimluvné slovní spojení.
JINÝMA OČIMA Za politického vězně se z vazební věznice v písemném prohlášení označil exhejtman Středočeského kraje David Rath. Následně se krom jiného přirovnal k někdejšímu důstojnívi BIS Vladimíru Hučínovi. Toho asi před deseti lety zatklo policejní komando kvůli podezření, že v Přerově pomáhal odpálit několik náloží.
Rath-gate není prvním případem, kdy je politický boj veden policejními prostředky, v podobném stylu proběhlo např. obsazení IPB (klienta ODS) a její předání do rukou ČSOB (klienta ČSSD) nebo akce Karel Srba (o jehož vině minimálně v některých kausách nejsem dodnes přesvědčen) a poté Kubiceho zpráva, kdy byl gard obrácený. Místní media ve všech případech resignovala na snahu analysovat a stala se hlásnými troubami svých politických, případně zpravodajských patronů a dodavatelů informací.
Všechno souvisí se vším. (A v politice dvakrát tak.) V posledních měsících jsme byli očitými svědky kosení obou velkých politických stran. Začalo to výměnou pražské koalice. (Kosení jednoho křídla ČSSD a druhého křídla ODS - v záměru posílit globalistický proud v obou z nich.) K té se mi Karel Janeček z NFPK v mailu přiznal, že ano, Randák primátoru Svobodovi s výměnou koalice pomohl, za jeho vědomí. Pokračování doznalo za pár měsíců nato „záhadně“ se vyloupnuvší několik let starou kauzou odposlechů lobbisty Janouška ve směru Pavla Béma. To zase premiér Nečas veřejně prohlásil, že i za tím vidí dílo Karla Randáka. Kdo tedy byl nyní na řadě? Že by právě ČSSD?
Je to rok, co americká vláda provedla jeden z nejsmělejších triků 21. století, když 2. května 2012 tvrdila, že během operace námořní jednotky SEAL zabila v pákistánském Abbottabádu Usámu bin Ládina. Tento pohrdavě nedbalý příběh – upředený americkou vládou, papouškovaný bez dalšího zkoumání kontrolovanými korporátními médii a zhltnutý z valné části důvěřivou západní veřejností – byl krajně pochybný.
Rebelové nejsou nic jiného než žoldáci placení americkou a britskou tajnou službou a to, jak je prezentují média, je lež. Rebelové jsou horší než zvířata, která lidem, kteří odmítnou přejít na jejich stranu, dělají odporné věci. Podle nezávislého kanálu RT lidem vypíchávají oči, znásiňují ženy a děti, nutí zajatce jíst syrové maso jiných zajatců, které před tím krutě zabili jim před očima, mužům řežou genitálie, ženám odřezávají prsa...Fuj i psát je o tom nechutné, a tohle je politika, kterou naše země jako člen NATO a EU podporuje.
Před nedávnem jsme převzali z blogu našeho člena Bohumíra Žídka krátký komentář Ondřej Liška podporuje svobodu slova – stejně jako Goebbels a Stalin, v němž konfrontuje jednak Liškovo prohlášení ohledně svobody slova s jeho předchozím trestním oznámením na Adama Bartoše, který se na svém blogu měl dopustit antisemitismu, a jednak Liškovo počínání s výrokem Noama Chomského, že i Goebbels a Stalin uznávali svobodu projevu lidí, s nimiž souhlasili.
Mediální demokracie neodvratně změnila svět politiky. Změnila také politické strany, byť procedury regulující jejich fungování zůstaly zdánlivě nezměněné. Strany v postkomunistických zemích zasáhly tyto změny mimořádně - jsou nové, dosud nezakořeněné, ještě závislejší na přítomnosti ve sdělovacích prostředcích, než je tomu ve starých demokraciích. Může dokonce vyvstat otázka, zda se zemím na naší straně někdejší železné opony vůbec podařilo během posledních dvou desetiletí projít „nemediální" fází stranického života? Těžko však lze srovnávat vztah politiky a médií na počátku 90. let s tím, co se děje v poslední době.
Podle některých lidí jsou dětské kreslené filmy jen jinou formou nepříliš mírné kontroly mysli. Není tedy ani překvapením, že se doslova naplnilo rčení o spojení animace a kontroly myšlenek. Do jisté míry bizarní je příhoda, která se stala v Japonsku a způsobila nevolnosti a záchvaty, podobné záchvatům epileptickým, více než sedmi stům dětí. Bylo kvůli ní zahájeno vyšetřování možného vlivu televize a příčin, které tyto fyzické reakce vyvolávají.
Jinými slovy: Svoboda projevu ano, svoboda psát nehoráznosti ne. Prosím? To myslíte vážně, pane Liško? Musím zde parafrázovat slova významného amerického lingvisty a levicového myslitele Noama Chomského: I Goebbels a Stalin podporovali svobodu projevu. Ale jen pro názory, s nimiž souhlasili. Být pro svobodu projevu znamená hájit svobodu pro názory, s nimiž nesouhlasím, které se mi hnusí a jež považuji za nehoráznosti. Pokud tuto svobodu nehájím, nectím pro svobodu projevu.
Jména jako Bakala, Pehe, Schwarzenberg, Dlouhý, Telička, Švejnar, Žantovský apod – jsou to české spojky multimiliardáře Davida Rockefellera a jeho vlivových skupin – Bilderbergu, Trilaterální komise a Rady pro vnější vztahy (CFR), o kterých se má za to, že usilují o systém jedné globální vlády. V České republice mají buď své vlastní pobočky (Římský klub, Rada pro mezinárodní vztahy) nebo napodobeniny, různé think-tanky (Lípa, Cesta, avizovaný Aspen Institute apod.). Viděl bych tam taky velký vliv sionistických struktur, což není nic překvapivého, díváme-li se na celou historii Československa – od jeho vzniku, přes Únor 48 či Srpen 68 až po současnost.
Švédská ministryně kultury Lena Adelsohn Liljerothová se ocitla pod palbou kritiku kvůli tomu, že krájela dort ve tvaru nahé černé ženy. Liljerothová se ve stockholmském Muzeu moderního umění účastnila akce nazvané Den světového umění. Byla mj. požádána, aby nakrojila dort, který vypadal jako torso těla černošské ženy.
Günter Grass napsal pravdu o Izraeli a je hned za antisemitu. Ale ne všude. U nás je tak trochu ticho po pěšině. Asi proto, že se kamarádil s Václavem Havlem.
113 článků (8 stránek)